— Univerzální rousnice: nástraha, která umí překvapit —

Existují nástrahy, které nepřestanou mít úspěch asi nikdy. I přes tlak boilies, pelet a jiných moderních nástrah, kterým se rozhodně nebráním, u mě vedou na jaře a v létě rousnice. I v letošním roce už mi přinesly desítky kaprů a přibudou i dravci.

Zatímco na začátku jara vyrážím málokdy na ryby s jinou nástrahou než s červíky, o které i ve studené vodě jeví zájem především bílá ryba, občas kapřík, od dubna je zcela měním za rousnice. Čím větší, tím lépe. Mám tu výhodu, že si je mohu nakopat za domem na zahradě, ale ani pokud bydlíte v paneláku, nejsou pro vás žížaly nedostupné. Kousek přírody, ve které se dá kopnout, najdete všude a v nejhorším případě si jich koupíte v rybářský potřebách deset přibližně za 50 korun.

Žížaly obecně jsou velmi dobrou nástrahou na krátkodobý rybolov. Ryby je ve vodě snadno identifikují často i bez vnadění, tím spíše, když jim ustřihnete před napíchnutím na háček koneček.

Kapr, candát nebo štika?

Co mě ovšem na rousnicích baví nejvíce, to je fakt, že ve vodě zaujmou nejen kaprovité ryby, ale také celou paletu dravců od candáta po sumce, stejně jako tajemného úhoře. V zásadě nikdy nevíte, jaká ryba vám zabere a jaký boj vás pak čeká. Tím spíše chytám na rousnice s kvalitním vlascem s větší nosností do síly 0,28 milimetru.

Samotnou montáž vyrábím naprosto jednoduchou, vlastně tak, jak mě to naučil před desítkami let můj děda. Je v tom určitá příjemná nostalgie, která mi vrací vzpomínky na dětství, na má první rybářská dobrodružství. Háček volím každopádně velmi ostrý, a to buď užší kaprový velikost 6 s lopatkou, a nebo úzký úhoří velikost 2 s hroty na ramínku, aby rousnice na háčku lépe držela. Na úhoří hák si dovolím napíchnout i dvě masivní rousnice najednou.

S rousnicemi chytám nejraději na položenou, přičemž návazec střídám podle potřeby a podmínek vody v rozměru 15 - 35 centimetrů. Nad obratlík návazce umístím pouze gumový korálek a krmítko, nebo olůvko. Z krmítek a olůvek vybírám většinou tzv. lítačky s dlouhým černým brčkem, do kterých se při náhozu zamotá návazec pouze minimálně, někdy obyčejné cendátové olůvko (kulička s dírou).

Co je důležité, vždy umisťuji olůvko, případně krmítko průběžně. Zatímco kapr by slupl nástrahu na pevnou montáž snadno, píchl se a rozcvrčel mi brzdu navijáku, opatrné dravce by váha olova či krmítka prakticky s jistotou odradila a rousnici by vyplivli. Adekvátně tomu volím při lovu na rousnici i lehčí signalizátor záběru - vhodný je policajt před špičku prutu s pérkem, nebo na suchý zip, který klade při záběru minimální odpor.

Napichovat s rozumem

Důraz kladu na napichování žížaly na háček. Napichuji ji cik cak do tvaru menšího knedlíčku, kdy nechávám volnější oba konce žížaly, které mají možnost se hýbat a spíše vydráždí rybu k záběru. Příliš dlouhé konce však volně nenechávám, abych neměl plonkové záběry, kdy mi ryba za samotný konec rousnice popotahuje. Špička háčku by neměla koukat a rybu odrazovat, takže je třeba ji schovat do jednoho z konců žížaly. V ideálním případě by měl být v žížale skryt háček celý.

Ale abych nemluvil jen o chytání s rousnicí na položenou, rousnice pochopitelně výborně funguje i na plavanou. Jak s menším splávkem při napíchnutí jedné rousnice, tak ve formátu většího knedlíku žížal s kačenou. V tomto případě už raději používám bytelnější celkovou výbavu včetně vlasce, nebo šňůry. Již několikrát mi totiž na žížalový knedlík zabral sumec. A to je potom krásný boj.

S tím, jak rousnice dokáže zaujmout širokou škálu ryb, je třeba počítat také s různou intenzitou záběru. Záběr několika pěkných candátů v posledních letech se mi například projevil tím, že se mi střídavě v krátkých frekvencích zvedal a zase padal policajt. Tím chci říci, že se vyplatí v případě zmiňované nástrahy reagovat na záběry, které se ani nezdají být přínosné.

Jediný problém je v případě uvedené montáže záběr štiky. Celá řada rybářů by vám uměla vyprávět, jak jim zabrala pěkná ryba, se kterou si neužili dlouhý boj, protože jim překousla vlasec. Na štičí zuby platí jedině lanko, ale na to chytám se žížalou nerad, protože mám dojem, že ostatní ryby odrazuje.

Co se týče četnosti záběru na rousnici, největší úspěchy přináší v jarních, ale i letních měsících. Od mnoha rybářů jsem slyšel teorii, že má smysl nastražit žížalu pouze po dešti, kdy ryby předpokládají výskyt této nástrahy ve vodě v momentu, kdy bývají žížaly spolu s larvami a hmyzem spláchnuty do vody. Ale není to pravda. Měl jsem již spoustu krásných záběrů na rousnice v těch největších vedrech, v pravé poledne, kdy nepršelo řadu dní.

Když krmit, tak nejlépe opět žížalou

Pokud chcete posílit pravděpodobnost záběru na rousnici, vyplatí se zakrmit. Většinou používám obyčejný ječný šrot, který obohatím o nastříhané žížaly, případně červy. Pokud chytám blízko břehu, prokrmuji koulemi ze šrotu a žížal, které házím rukou. Při chytání ve větší vzdálenosti používám košíčkové krmítko a zakrmovaní raketu Spomb.

Na stříhání žížal se vyplatí si koupit speciální vícebřité nůžky. Nejsou drahé a usnadní vám práci. Pochopitelně můžete zakrmit i samotnými žížalami, pokud jich máte dost k dispozici. Když mám tu možnost, chodím si prokrmit lovné místo žížalami několik dnů před lovem. Krmím mixem žížal celých, půlených i nastříhaných. Tato krmná žížalí masa je pro ryby neodolatelná. Opět dle předpokládané vzdálenosti následujícího lovu krmím buď rukou na blízko a nebo zakrmuji raketou.