— Lov ryb —

Lov candáta

Lov okouna

Lov štiky

Kde najdeme štiku

Svoje místo má štika obecná ve velkých nádržích (hlavně prvních pár let od jejich napuštění), v teplejších řekách, ale i v úzkých podhorských potocích a tůňkách. Zkrátka všude, kde má dostatek potravy (malých rybek). Většinou se drží na svém stanovišti, které, pokud je dobré a štiku z něj někdo uloví, brzy obsadí jiný jedinec.

Podzim je na lov štiky ideální

V těchto podzimních dnech štiku ulovíme okolo jejích úkrytů u dna i ve střední hloubce. Později, když se voda ochladí, stahuje se ke dnu za drobnými rybkami. Právě září a říjen jsou měsíce, kdy je nejsnadnější štiku ulovit, a to když jsou slunečné dny s ranní a večerní mlhou. Naopak štika příliš neloví (tudíž ignoruje rybářské nástrahy) před bouřkou a jiným rychlým zhoršením počasí a když fouká studený vítr.

Jak na štiku - způsoby lovu a vybavení

Štika obecná se dá lovit přívlačí, na plavanou se splávkem, na položenou a najdou se i tací rybáři, kdo ji chytají muškařením. Záleží na zkušenostech každého rybáře, co mu je nejbližší. Pokud začínáte, vyplatí se poradit se zkušenějšími rybáři, nebo svou techniku obměňovat. Ale hlavně si najít místo, kde štika prokazatelně, nebo velmi pravděpodobně žije. Právě kvůli tomu, jak je mezi rybáři oblíbená (přece jen záškuby udice a boj s dravcem mají své kouzlo), je výskyt větších jedinců nad 70 cm spíše výjimečnou událostí. A to navzdory tomu, že v prvních letech svého života patří mezi nejrychleji rostoucí ryby u nás.

Vybavte se tak, abyste nelákali podměrečné jedince

Lovci štik se dělí na příznivce umělé nástrahy a na ty, kteří nedají dopustit na chytání na živé nástražní rybky (perlínky, plotičky, hrouzek, střevlička východní...) na systémku nebo jednoháčku, nebo filety z nich. Protože jsou štiky silné, je vhodnější používat pruty s pevnější konstrukcí a spíše silnější vlasce, nejméně alespoň 0,25 mm. S pevnými háčky velikostí 2-8 pravděpodobně také nesáhnete vedle. Z umělých nástrah jsou nejpoužívajší woblery, gumové nástrahy a rotační třpytky a je lépe volit spíše střední nebo větší velikosti. S většími nástrahami se vyvarujeme toho, že upoutají podměrečné jedince

Lov sumců

Lov sumců je mnohdy spojován s robustním vybavením a velkými nástražními rybami. Ovšem tyto vousaté ryby lze lovit i jiným způsobem. Na sumce můžeme vyrazit s poměrně lehkým rybářským nádobíčkem na položenou. A jako nástrahu použijeme léty osvědčenou rousnici.

Narovinu. S pomocí této metody budeme lovit spíše malé sumce, kterým se velice úspěšně daří v tuzemských revírech. A proto je tato metoda lovu velice vhodná pro začínající zájemce o lov našeho největšího dravce. S rousnicí u dna se totiž naučíme nejnutnějším základům lovu vousatých predátorů. Také se naučíme hledat tyto ryby na rozsáhlých revírech, a snadněji pochopíme, jak se vlastně pod vodou chovají. Díky velkému zastoupení menších sumců v rybí obsádce je velká naděje na bohatý úlovek!

Na této metodě je krásné především to, že sedíme s pruty na břehu za tmy, kdy je u vody klid a na vodní hladině se třpytí měsíční svit. Nádhera! A najednou to hrobové ticho rozrazí šplouchání zdolané ryby u břehu. Navíc, menších sumců můžete za jeden večer ulovit opravdu hned několik.

Vybavení

Pro lov menších sumců nám bohaté postačí třímetrový prut, který ale musí být zhotovený z kvalitních materiálů. I malý sumec totiž dokáže na rybářské vybavení vyvinout enormní tlak. A nekvalitní prut by se nám při zdolávání mohl jednoduše přelomit v rukou. Je vlastně jedno, zdali použijeme dělenou nebo teleskopickou udici, záleží na vkusu rybáře. Gramáž uzpůsobujeme zvolené zátěži. Pro daleké náhozy používáme těžší olova, s kterými dopravíme montáž dále od břehu. Nejčastěji saháme po zátěžích od 60 do 90 gramů. Při lovu na klidných mělčinách v blízkosti břehu můžeme použít olova o hmotnosti pod 60 gramy.

Je důležité, abychom měli udici na položenou osedlanou kvalitním navijákem. Jeho velikost nemusí být nijak přemrštěná. Při tomto lovu totiž nevyvážíme do závratných dálek, a proto nepotřebujeme nijak přespříliš prostornou cívku. Osobně používám navijáky v rozmezí velikostí 3000 až 5000. Toto označení ale berte s rezervou. Každý výrobce označuje velikost svých navijáků jinak. Důležité ale je, aby se na cívku vlezlo přes 100 metrů vlasce pro případ, že by nám nástrahu sebrala větší ryba. Díky tomu budeme mít na cívce dostatek navazovacího materiálu pro úspěšné zdolání ryby. U navijáků patří ke klíčovým součástem brzda. A ta musí být i při lovu menších sumců špičková. Je důležité, aby naprosto bezproblémově fungovala a okamžitě reagovala při jejím ovládání rybářem. Jen takto úspěšně zdoláme sumce na břeh. K výhodám při zdolávání divokého sumce patří i bojová brzda, která bleskurychle reaguje na ovládání rybáře povolením nebo utažením cívky.

Montáž

K lovu menších sumců nám postačí vlasec o průměru 0,30 až 0,40 mm. Takto hrubé vlákno poměrně spolehlivě obstojí i při zdolávání menšího vousatého divocha. Jen po každém zdolání sumce zkontrolujte, zdali nedošlo k poškození vlasce po kontaktu se sumčími "kartáči". Sumec může při zdolávání vlákno poškodit, čímž dojde k jeho oslabení, a to mnohdy vede k přetržení vlasce při budoucích soubojích s rybami.

Montáž na lov menších sumců v tuzemských vodách není nijak složitá. K jejímu zhotovení budeme potřebovat pouze navazovací materiál, zátěž, zarážku a háček. Postup vázání je velice jednoduchý. Na navazovací materiál navlékneme zátěž, pod kterou umístíme PVC hadičku. Ta slouží jako jakási ochrana uzlíku před nárazy olova. Pod olovo a zarážku pak navážeme návazec s háčkem. Délka návazce se obvykle pohybuje od 10 do 15 centimetrů. Velikost háčku volíme podle velikosti lovených sumců.

Lovné místo

Ideální lovné místo na sumce nejrychleji najdeme s pomocí echolotu. Důležité je, aby v blízkosti naší nástrahy byly překážky, u kterých se sumci zdržují. Nejčastěji hledám takové rybářské "fleky", na kterých leží padlé stromy či potopené pařezy nebo kameny. Lákavými loveckými lokalitami jsou i ta místa, kde dochází k propadu mělčiny do hlubiny.

Pokud nemáme loď a echolot, tak nevadí. Stačí se jenom projít okolo vody a pokusit se najít vhodné místo k lovu dle naší intuice. Jestli na břehu nalezneme pařezy, je dost možné, že pár se jich bude skrývat i pod vodní hladinou. Přinejmenším v těchto oblastech nalezneme padlé větve pod vodou. A i tady mohou sumci shánět potravu! Rozhodně nepřehlížejme překážky, které vyčnívají z vody. Kus torza padlého stromu či vršek skály nad vodní hladinou jsou nadějnými stopami při pátrání po sumcích.

Nástraha

Jak jsem se již zmínil v úvodu, tak na položenou patří k nejosvědčenějším nástrahám rousnice. Tyto robustní žížaly mají sumci velice v oblibě, a proto patří k tak nadějným nástrahám. Rousnici napichujeme na háček tak, aby měla co nejmenší konce. Tím předejdeme strhnutí nástrahy v případě, že ji najde menší ryba. Vlastně, není vůbec žádnou náhodou, že při tomto způsobu lovu narazíme i na jiné druhy ryb, například kapry či úhoře.

Nástrahu můžeme prezentovat v blízkosti překážek, ale se západem slunce není na škodu zkusit nahodit na rozlehlou mělčinu. Zde totiž sumci za soumraku vyjíždějí lovit svou kořist. A pokud zde najdou naší nástrahu, tak máme vyhráno!

Pro správné rozpoznání záběru používám nejčastěji klasické swingery a hlásiče. Ovšem lze použít i nejrůznější druhy číhátek. Záběr od sumce patří k velice razantním. Nezřídka se stane, že detektor záběru po slupnutí rousnice sumcem bouchne i o prut.

Vousatý večer

Je červnový víkend. Sedím s otcem na břehu naší oblíbené vody a tajně doufám, že se dneska s nějakým sumcem střetneme. První nástrahu mám nahozenou asi v sedmimetrové hloubce u padlého stromu. Sotva přichystám druhou udici, už slyším hlásič. Záběr! Zaseknu! V prutu okamžitě ucítím pumpování. Je tam! Sumec! Za chvíli se na břehu převaluje vousatý dorostenec.

Obra pruty tentokrát nahazuji do mělké zátočiny. Blíží se večer a rybky se začínají stahovat ke břehu. Sumci poputují určitě za nimi. Musím tam mít své nástrahy a zkusit štěstí. Měl jsem pravdu. Zažívám nádherný lov. Uběhlo sotva půl hodiny a já mám na kontě už 5 menších sumců. Nakonec jsem za celou noc nachytal 17 sumců. Pravda, jejich délka ani váha neatakovala žádný rekord, ale o to mi nešlo. Chtěl jsem si prostě jenom zachytat. A taky že jsem si zachytal.

Lov pstruhů

Pstruhová sezóna se blíží a někteří z nás se těší na výlet do přírody, druzí na nějaký nový zážitek a další na večerní kulinářskou pochoutku ze svého úlovku. Ale napřed pstruha musíme ulovit. A nejlépe nějaký větší, ale i zkušený kousek. Ten starší pstruh už toho viděl ve vodě dost a můžeme ho zkusit přelstít spíše něčím neotřelým.Třeba Banjem, které nastražíme a vodíme jako "šoulanou rybičku". Je to celkem jednoduché a máme dvě možnosti - použijeme banjo1" a to buď celé, anebo je před nastražením zeštíhlíme. A to tak, že mu sestřihneme břišní část - přesně podle šíře ocásku. Hlavu necháme v původní velikosti. Vždyť potěr má také ohromnou hlavu a nudlové tělo. Nastražíme je na samostatný háček a zatížíme stiskacími broky dle síly proudu 10 - 50 cm od háčku. Nejlépe se tak chytá tam, kde je písčité dno. Sestavu nahodíme šikmo proti proudu až do mělčiny k druhému břehu a necháme klesnout na dno. Poté využijeme síly proudu a vytvořeným "pytlem" z vlasce necháme nástrahu stáhnout po proudu z mělčiny do koryta. Tedy tak, jak se chová plůdek a kde čeká pstruh. Obtížnější je situace, kde je dno kamenité. Tam místo brázdění dna musíme toto kopírovat prací s prutem a přesným zkracováním vlasce navijákem. Je nutné vést nástrahu co nejblíže dna, protože malé rybky (potěr) se také z bezpečnostních důvodů většinou ode dna nevzdalují. A vranka to vlastně ani neumí.
Jaké barvy použít?
Při imitaci potěru čisté, pouze částečně stínované sklo. Tedy sklo stříbrné, zlaté, s nádechem do zelena či do modra. Pokud chceme znázornit pstroužka či střevli, tak bříško perleťové a hřbet lahvově zelený. Vranku napodobíme různobarevným OIL, případně tóny do žluto hnědé a béžové. Tůně na volné vodě můžeme prohledávat taháním proti proudu, ale většinou je mnohem úspěšnější nástrahu vodit po proudu či šikmo v oblouku po proudu. Ovšem nejlépe je prohledáme tak, jak bylo výše řečeno. Tedy tůň přehodíme šikmo proti proudu až do mělčí vody, nástrahu necháme klesnout na dno a proudem vtáhnout do tůně. Ale nejkrásnější je, když pozorujeme pstruha na mělčím stanovišti a jeho útok na námi dráždivě nabídnutou nástrahu. Pokud jej nástraha nezajímá, je někde chyba. Třeba o nás ví, nebo chce nástrahu jinak. Ale to už je v našich rukou. Je ale fakt, že takto voděné Banjo bývá úspěšné i na silně prochytaných vodách, které jakoby byly bez větších ryb. Pstruzi se s ním a takto ještě nesetkali. Ale je i další možnost.
Marmyška.
Takže dalším oživením našich návštěv u vody by mohl být lov s odhazovanou marmyškou. To malé, třesoucí se nic, co si něco jedlého nese, je pro většinu ryb a tedy i pro pstruha a později i lipana, neodolatelnou kořistí. A je to také jeden z velice příjemných, aktivních, účinných a přitom nejjednodušších lovných způsobů. Něco mezi plavanou, muškou a přívlačí. I když je marmyška jednoduchá, je třeba zachovat několik základních požadavků. Takže do silnějších proudů stačí jakýkoliv delší prut stavěný na vlasec 0,14 - 0,16, do slabších proudů a klidnější vody nejlépe delší prut okolo tří metrů s jemnou, ale rychlou speciální špicí (dají se použít i pickerové pruty s grafitovou špicí, ale přívlačový speciál s chvějivou špicí by měl být pro pohodu z lovu a správné rozechvění marmyšky to pravé) - ten samozřejmě můžeme použít i v prvém případě.
Proč tyto pruty?
V silnějších proudech budeme používat těžší marmyšku, kterou ještě případně zatížíme brokem a její rozechvění dostatečně zajistí proud - takže na prutu moc nezáleží. Ve slabších proudech a tišinách již potřebujeme marmyšku sami rozechvět, ale toto nedokážeme s prutem, který má větší setrvačnost špičky - dutá špice klasického "přívlačáku" rozpohybuje marmyšku do moc dlouhých a pomalých poskoků - zde se nedá o rozechvění vůbec hovořit.
Naviják je vhodnější menší a lehčí (třicítka) a k tenkosti používaného vlasce určitě s dobře seřiditelnou brzdou. Vlasec použijeme co možná nejtenčí - ideální sestava je fluoro 0,16 s čirým návazcem stejné nebo tenčí tloušťky. Právě dobře viditelný spojovací uzlík nám slouží k přesnému vedení marmyšky nade dnem a zde si tedy délkou návazce zajistíme správné kopírování dna. Marmyšku vyvážeme tak, že otvorem v tělíčku provlékneme vlasec (háček směřuje nahoru) a uvážeme jej k háčku normálním navazovacím uzlem. Na háček dáme tenký proužek ustřižený z twisterové hmoty asi ve velikosti patentky (larva pakomára). A co nejdříve budou k dostání i nádherně provedené patentky a bílí a červení červi od PowerBaitu. Do silnějších proudů použijeme těžší marmyšky spíše kapkovitého tvaru, do slabších proudů již použijeme větší plošší tvar nebo i tvar brouka a do klidnější vody plochou a malou marmyšku. Vše je odvozeno od síly proudu a odporu tělíčka marmyšky - měli bychom ji bez problémů vodit ve spodní třetině vodního sloupce. Někdy ale ani brázdění hladiny není na škodu, záleží na aktivitě ryb a čistotě vody. V proudu marmyšku nahazujeme ke druhé straně mírně pod sebe a vedeme ji tak, aby co nejpomaleji řezala proud směrem pod nás. Pokud jsme zabrodění, tak můžeme marmyšku pouhým překládáním zvednutého prutu vést šikmo přes stanoviště pstruha, tam ji na okamžik pozdržíme a opětným přeložením prutu ji z tohoto místa vyvedeme. To můžeme několikrát opakovat, ale samozřejmě z takové vzdálenosti, aby o nás ryba nevěděla. Na klidnější vodě marmyškou prohledáváme vodu všemi směry, ale při přitahování ji již musíme neustálým chvěním správně dimenzované špice prutu rozpohybovat. Dobře se loví s marmyškou i na malých vodách, kde s ní pro její váhu dobře a nenápadně nahodíme. Po dopadu ji necháme chvíli v klidu na dně, poté rozechvějeme a vedeme vodou. Měli bychom raději vždy přehodit předpokládané stanoviště ryby a do tohoto stanoviště marmyšku přivést poměrně rychle. Tímto bychom mohli využít moment překvapení a pstruží instinktivní dravost.
Český výrobce - firma "RYNA" má dostatečný sortiment marmyšek pro naši potřebu. Jejich typy myrmyšek jsme znali již z dob dřívějších - tvary a provedení perfektní, ale nebyly osazeny funkčními háčky a otvor v kovové mističce nebyl začištěn. A také v jedné sadě bylo pouze pět kusů vždy jednoho typu.Ovšem v součastné době došlo se projevily velmi pozitivní změny - marmyšky začaly osazovat pevnými háčky s oblým obloučkem a v sadě je směs pěti různých typů. To vše je i s velice přijatelnou cenou a zatím devíti typy pro nás velmi potěšující.
Takže pokud vám nebudou pstruzi dobře reagovat na osvědčené nástrahy, jako je rotačka, devon, wobler či Hauserovo peří, zkuste pstruhy přelstít třeba výše popsanými způsoby. Zjistíte, že Banjo se úspěšností blíží kdysi používané rybičce a marmyška je kouzelná. A bude kouzelná i na jiné ryby.

Lov bolenů

Bolen. Kaprovitá ryba, která se však živí především dravě a obývá stojaté i tekoucí vody. Někteří rybáři jich uloví desítky i stovky za rok, většina ale uloví jen pár kusů za několik let. Nejčastěji loví u hladiny, často ho můžete pozorovat, jak jeho mrštné tělo rychle proplouvá těsně pod hladinou.
Stavbou těla se trošku podobá tloušťovi a menší jedinci s ním občas bývají nezkušenými rybáři zaměněni. Může dorůst do rozměrů až k jednomu metru. Velmi dobře vidí i na velkou vzdálenost, je plachý a opatrný. Pokusím se vám objasnit, jak na něj.
V první řadě se musíme ujistit, že na revíru, kde budeme lovit, boleni jsou. Nemůžete chtít ulovit bolena na řece, kde ani nejsou. Nicméně nemusíte se tolik bát, boleni jsou ve většině českých, moravských i slezských řek a také na spoustu rybnících a přehradách. Pokud vám nebudou vadit menší kusy (okolo 30 cm), vyražte na Orlík. Tam jsou boleni v poslední době přemnoženi. Dalšími dobrými místy jsou řeka Dyje pod Vranovskou přehradou a u města Břeclav, Morava u hranic se Slovenskem, Vltava v oblasti JE Temelín a samozřejmě také naše největší vodní plocha, Lipno. Určitě se nemusíte stydět zeptat se místního profesionála, jestli na vaší řece nějací boleni jsou. Dalším způsobem, jak si to můžete ověřit, je projít se kolem daného revíru a třeba nějakého bolena spatříte.
Další otázkou je, kdy jej lovit. Nejvíce jsem jich ulovil v období těsně po zahájení až do začátku července, dále během babího léta a menší kusy i těsně před koncem kalendářního roku, kdy má voda velmi nízkou teplotu. Na větší kusy jsem ale narazil pouze tehdy, když voda měla okolo 20 stupňů C. Dále vám doporučuji lovit je brzy ráno, to jsem ulovil tak 90% všech mých bolenů. Druhou nejúspěšnější dobou bylo pozdní odpoledne a večer, nikoliv však noc. Pár kusů jsem dostal i v poledne, ale to se jednalo pouze o menší ryby.
Vybavení na lov bolenů není nic zvláštního. Používám vláčecí prut délky 210 cm s vrhací zátěží do 25 gramů, na kterém je třicítka naviják s fluorocarbonovým vlascem, síla podle velikosti ryb a charakteru revíru. Na menších a rovných vodách, kde očekávám ryby do půl metru, se nebojím i slabého vlasce 0,15 mm. A naopak, na větší, nerovné vodě s většími kudy lovím na 0,22 mm. Tuto hranici jsem však nikdy nepřekročil, protože to není potřeba. Většinou vyrazím s osmnáctkou a zatím jsem přišel pouze o jednu rybu, kterou jsem však nespatřil a myslím si, že to byl spíše sumec, než bolen. Pletenku na boleny nepoužívám. Důvodem je to, že bolen se brání prudkými výpady a nepružná pletenka by nám neumožňovala dostatečný cit pro tlumení těchto výpadu. Ještě vám doporučuji to, abyste měli dostatečně povolenou brzdu navijáku (klidně i trochu více). Trošku jiné vybavení používám při lovu malých kusů před koncem roku, ale o tom později.Pokud jde o nástrahy, tak nemám jasného favorita. Pokud vám jde o větší kusy, použijte určitě wobler, který chodí do hloubky maximálně 90 cm. Štíhlé, plovoucí woblery velikosti mezi 5 až 12 cm jsou tím nejlepším, čím můžete velké kusy vábit. Barva se liší od revíru k revíru, avšak asi polovinu všech kusů, které jsem ulovil na wobler, zaujala imitace plotice - černý hřbet s bílým břichem. Další úspěšnou nástrahou byl žlutooranžový wobler a wobler barvy pstruha. Avšak pro mě nejúspěšnější nástrahou na boleny je rotačka. Sice s ní lovím kusy okolo ,,jenom" 50 centimetrů, pokud bychom se ale bavili o počtu záběrů, je to asi tak 2:1 pro rotačku ku všem ostatním nástrahám. Velikost volím spíše menší, většinou tak 1 nebo 2 a vždy lovím na stříbrnou barvu. Nikdy jsem nedostal záběr na jinou, než stříbrnou. Mnoho rybářů doporučuje na trojháček umístit červený třapeček, já jsem s ním ale žádného zefektivnění nedosáhl, možná i naopak. Trojháček nechávám volný. Další dobrou nástrahou, především na opravdu malé kusy, je twistr. Tato gumová napodobenina má tu výhodu, že je nejlevnější nástrahou a také má asi nejvíce barev. Mně se na boleny osvědčily 3 barvy, se kterými jsem dosáhl několika ryb: bílá, červenobílá a oranžová. Velikost volím podle toho, jak daleko chci nahazovat. Pokud nebude twistr až moc velký (12+ cm), určitě vám ho bolen sebere. Jen jigy volím lehčí (asi 2/3 váhy, kterou byste nastražili na lov např. okounů nebo candátů) - aby se nám nástraha tak rychle nepotápěla. Jiné nástrahy, než tyto 3 (woblery, rotačky, twistry) nepoužívám. Není potřeba něco měnit, když zatím vždy přišel záběr na některou z těchto.
Pokud jde o techniku lovu, tak tam toho moc nevymýšlím - rychlejšími přískoky vedu nástrahu tak rychle, aby se držela u hladiny (rychlost si předem vyzkouším u břehu). Vodím ji v hloubce od 10 do 90 cm, kde přichází detivá většina záběrů. Rychlé vedení nám pomůže i proto, že bolen má výborný zrak a když mu nástraha před očima projede rychle, tak nebude mít tomik času na to, aby zjistil, že se jedná o zradu. Zároveň vy se také musíte krýt a co nejméně se pohybovat. Zejména na menších vodách raději zůstaňte na délku prutu od břehu a v žádném případě nesmíte dupat!
Na závěr vám zmíním můj oblíbený způsob lovu malých, ale opravdu malých bolenů na zimních řekách. Lovené ryby mají sice okolo 30 cm, ale na zimu, kdy jiné ryby neberou, je to zábava a když budete mít trochu štěstí, ulovíte i více než 10 bolenů. Lovím na menších řekách a přímo ideálním revírem, plným malých bolenů, je řeka Nežárka a Lužnice v oblasti Veselí. Dá se tam za den ulovit i 20 kusů těchto kaprovitých dravců. Beru s sebou jen krátký prut, okolo 180 cm s vrhací zátěží 10 g. Na navijáku 30 mám navinut fluorocarbon 0,14 mm. Jako nástrahu používám jenom malé twistry výše zmíněných barev. Pokud je voda čistější, tak lze s úspěchem lovit i na nenápadné barvy. Nástrahu již nevodím u hladiny, ale vedu ji přískoky těsně nade dnem. Při tomto lovu se občas splete i nějaký tloušť nebo okoun, ulovil jsem tak i několik malých štik. Pokud na daném revíru malí boleni jsou, tak je to takové zpestření předvánočních časů.
Co říci závěrem? Bolen je typická hladinová ryba s ústy postavenými nahoru. Lze ho lovit i jinými způsoby, než přívlačí. Dost ryb se uloví na plovoucí pečivo, mušku a i živou nebo mrtvou rybičku. Je to krásná, bojovná ryba a i bolena délky 40 cm si na jemném náčiní krásně vychutnáte. Pokud se navíc splete ryba nad 60 cm, tak je to již vyrovnaný souboj a pro rybáře nezapomenutelný zážitek. A ještě krásnější je, když vám bolen odplouvá z rukou zpět do jeho prostředí...

Lov parem na mušku

Je to již pár let zpátky, co jsem trávil s mouchou u vody prakticky všechen volný čas. Kdo zná Zlínsko a jeho pstruhové revíry, zajisté mi dá zapravdu že pro muškaření nejsou tou pravou volbou.
Pstruhů velmi poskrovnu, lipana jako šafránu, občas se najde hezčí jelec. Vody jsou malé, prakticky bez průtoku, zarostlé, povětšinou narovnané a usazené do betonu.
Právě v této době jsem začal koketovat s myšlenkou, jak si jen čas u vody zpříjemnit sportovně zajímavou rybou. Pravda, parem jsem pár chytil, nicméně většinou to bylo "za sako" a prakticky náhodou. I přes adrenalinové okamžiky s takto "ulovenými" rybami jsem stále nebyl spokojen. Začal jsem tedy hledat cestu k tomu, abych je byl schopen chytat cíleně.
Předem se omlouvám všem čtenářům, že v tomto článku nenaleznou specifikaci lovných míst, GPS souřadnice, ani konkrétní tůně kde se parmy zdržují a ani jiné vodítko, které by mohlo poslat byť jen jednu tuto vodní bojovnici z mého okolí do sladkokyselého nálevu ve formě karbanátku.
Soupeř - Parma Obecná (Barbus Barbus)
Silná ryba proudů, zdržuje se převážně v proudných úsecích a tomu odpovídá i její pevná tělesná stavba. Odpradávna je považována za jednu z největších bojovnic z vodní říše a velmi cennou sportovní rybu.
Lokalita
Obecně - parmy najdeme v proudnějších úsecích většiny řek i ve pstruhovém pásmu. Já na ně chodím do pstruhového pásma jedné rychlejší, menší říčky na Zlínsku.
Charakterově je to voda místy rychlejší, plná kamení a větších balvanů, bez trav a s proudnými tůněmi. Pstruhů pomálu, kdysi se tam dal chytit lipan, dnes je pro mě zajímavá hlavně parmami a ostroretkami, které se dají v určitých partiích chytat ve slušných počtech a velikostech.
Vybavení k lovu
Netvrdím, že parma nejde vytáhnout na dvojkový prut a desítku silon, sám jich mám na podobné načiní několik zdolaných, nicméně se většinou jedná o dlouhý boj, který je velmi náročný jak pro rybu, tak pro rybáře.
Pokud se bavíme o cíleném lovu, musíme k tomu přizpůsobit i vybavení. Používám prut #5-7 v délce 9,6 nebo 10ft. Osobně nejraději chytám na 9,6ft pětku.
Ve výbavě by neměl chybět naviják s kvalitnější brzdou a dostatečnou kapacitou podkladové šňůry nebo vlasce, pokud budeme chytat na francouzský návazec ze silonu.
Co se potom síly vlasce týká, používám jej v rozpětí 0,16mm - 0,23mm. Podle čeho tedy vlasec vybírat?
Čím více je ve vodě překážek, tím silnější prut i vlasec potřebujeme. V úsecích s vázkami používám 9,6ft sedmičku s vlascem 0,23mm, pokud je voda čistá, používám fluorocarbon. Velmi dobrou zkušenost mám s FC od Hanáka, klasickým vlascem Shogun, Stroft a Vision. V úsecích, kde se nemusíme bát vázek, používám silon 0,18mm v kombinaci s pětkovým prutem, pokud je čistá voda a ryby na takto tlustý silon reagují, zjemňuji celou sestavu na 0,16mm. V některých případech i 0,14mm za použití jemnějšího vybavení (třeba prut #3-4). V každém případě, při lovu parem platí zásada: "Raději o dost víc, než o trošku míň.". Nejednou jsem měl na prutu rybu, kterou jsem s příslušným vybavením nedovedl zvednout a ani otočit, většinou pak takový souboj končil utržením návazce.
Jak to je s háčky?
Zásadně už mnoho let používám BL háčky pro většinu lovů. Argument, že na něm ryba méně drží, není ničím opodstatněn. Při správném zdolávání a neustálém kontaktu s rybou háček sedí stejně, jako ten s protihrotem.
Naopak jeho jednoznačné výhody spatřuji v lepším průniku tvrdými pysky, kterými parma disponuje. Speciálně pro parmy používám háčky TMC s kudlovým ostřím, které považuji za jedny z nejlepších na trhu.
V příštím díle si popíšeme techniku lovu, mušky a také si ukážeme vázací postu mé nejúspěšnější mušky na parmy.

Lov tlouště

Tito mazáci, jinak se jim ani nedá říct, mají jasné představy o tom, co chtějí a co mohou. Včas se ztrácejí z dohledu každého, kdo si na břehu nedává pozor. Znervózní poté, co se k nim přiblíží něco nepřirozeného (např. vlasec, nástraha). A zmizí i tehdy, když v širokém dalekém okolí zpozorují neklid. Chytat staré tlouště vláčením tedy znamená udělat promoci na vysoké škole přívlače.
On takový tloušť, od nátury všežravec, je v příjmu potravy nevyzpytatelný. Troufne si polknout třeba švestku, vystartuje i po deseticentimetrové oukleji, pošmákne si na rousnici. A pak, o dva dny později, už ho na nic takového nezlákáte. Právě naopak. Večer před soumrakem udělá malý kroužek u hladiny, to když zde sebere titěrnou jepičku. A je na dlouho spokojený!
Velký tloušť, jehož chlebárna by bez problémů pozřela menší jablko, se dá spíše přelstít na malou vláčecí nástrahu. Možná je to tím, že od té "nicoty" neočekává zradu, možná něčím jiným. Faktem je, že většinu tloušťů přes 40 cm jsem dostanem na malé nástrahy. A to je zajímavé mimo jiné i z toho důvodu, že zase tlouště od 30 do zhruba 38 cm občas chytíme na nástrahy podstatně větší, dokonce i na wobblery až 9 cm dlouhé.
Pomineme-li nyní mušku , která je bezpochyby jednou z nejlepších tloušťových nástrah v létě, zůstávají mi mezi hlavními favority na velké tlouště v zásadě jen dvě z celého balíku vláčecích nástrah:
marmyšky
malé (lehké) rotační třpytky
Marmyšky
Na opatrné tlouště používáme maximálně 1 cm dlouhé, vždy ploché a velmi lehké. Vlasec o maximálním průměru 0,12 mm, ale to jen například při zhoršených světelných podmínkách. Standardně se dá věřit "desítce", která ukočíruje nejen slušného tlouště, ale třeba i dvoukilového bolena. V extrémně čistých vodách je nutné sáhnout po "osmičce", protože tloušť - jak již bylo předeslano - je ryba velmi plachá, která v čisté vodě vidí jako ostříž.
Nejvíce se mi osvědčuje volné horizontální vedení marmyšky, kterou nahodíme kolmo od břehu tak, aby lehce dosedla na hladinu. Proud ji ihned vezme dolu a v tu chvíli začínáme nástrahu přitahovat. Útok tlouště je vždy prudký, proto je třeba mít jemně seřízenou brzdu. V opačném případě se můžete s rybou okamžitě rozloučit.
Rotační třpytky
Velmi osvědčené rotačky jsou Vaškovky. Je to dané jednak vzdušnou lehkostí třpytek pana Vaška a dále jejich bezchybnou prací ve vodě.
Jinak ale pochopitelně nemůžeme odmítnout ani jiné rotačky, stejně jako jiné umělé vláčecí nástrahy (wobblery, plandavky, cikády či třeba twistery, i když ty se zrovna za nejvhodnější nástrahu na tlouště určitě nedají označit. Každá voda je trochu jiná a člověk si ji musí nastudovat.

Lov kapra

Ulovit většího, než průměrného kapra z komerčních vod není jen o štěstí, alespoň podle Alexe Bonese. Ukáže Vám 12 jeho tajných špičkových tipů pro ulovení velkých kusů kaprů z každé vody.
Při pravidelných návštěvách různých komerčních vod jsem měl příležitost zažít proměnlivost v příjímání potravy kaprem ve stovkách různých situací. Při každém lovu jsem se snažil učit, jak to jen šlo, hlavně v případech, kdy den nebyl rybářům nějak nakloněn. Vše jsem se snažil konzultovat s ostatními kamarády rybáři, jako například Steve Ringerem a pomocí nich jsem se snažil přesvědčit ostatní rybáře a hlavně ryby.
Některé z výhod, které jsem získal pozorováním, byly hlavně přes návnady, zatímco jiní měnili sestavy a taktiku lovu přes různé metody. Vše co musíte udělat pro úspěch je neustále studovat a přemýšlet a všechny nové poznatky pak užít při lovu.
1. LOKALIZACE
První věc, kterou musíte pro úspěšný lov udělat, je správná lokalizace. Teplá voda dělá kapra snadněji lokalizovatelného, pro jeho aktivní pohyb ve vodě.
Jestliže vaše místní voda má viditelné podvodní překážky, buďte si jistí, že se tam kapři budou vyskytovat nejen, když bude voda teplá, ale i v chladnějších obdobích roku. Jestliže ale nad hladinou není vidět žádná taková skrýš, bude to poněkud ošidnější nalézt a lokalizovat ryby. Chce to však poněkud více času, abyste na hladině před vámi byli schopni nalézt to, co se skrývá pod vodou.
Takové místo například odhalí kroužící ryby, nebo viditelnou prohlubeninu. Chce to ale hlavně pozorovat dění na hladině před sebou.
2. VOLBA PRUTU
Vždy jsem byl příznivcem měkčích prutů a proto, kde to bude možné, vždy sáhnu po 11´až 12´. Když vám udělá ryba pod špičkou prutu výpad, s kratším prutem si tento souboj více vychutnáte. Kratší pruty jsou obecně měkčí a s nimi snadněji zdoláte rybu, zatímco tvrdší pruty inklinují k hrubšímu zdolávání ryby a to není způsob lovu, který by mi vyhovoval.
Já používám pruty od firmy Shimano - Antares model 11´a 12´již po mnoho let. Nemíním je měnit, protože díky nim jsem už chytil doslova tuny velkých ryb.
3. ŽLUTÉ NEBEZPEČÍ
Kukuřice je nejlepší kaprová návnada v chladné vodě, bez výjimky! Vůně, barva, chuť - všechno co je obsažené v této návnadě láká kapra v teplé i studené vodě. V teplé vodě jsou má volba číslo 1 pelety, pro svůj vyšší obsah olejů a obsahů bílkovin, ale v chladnějších vodách už jsou méně efektivní. Hodně jsem experimentoval s různými typy kukuřic, až jsem objevil kukuřici od firmy Van den Eynde Maple a Jolly Green Giant a od té doby jinou nepoužívám. Používám jí přímo z plechovky, ale na vodách s vyšším tlakem ji přes noc nechávám ochutit s Bait-Tech ananasovou příchutí. Pro lov větších kaprů dávám na vlas tři, čtyři a někdy dokonce i pět zrn. Vsázím na visuelní efekt takové nástrahy, ten ve světlejších partiích vody je velmi důležitý.
4. BOILIES
Není to jen nástraha pro kapraře specialisty. Ve spoustě případů ulovení velkého kapra na feeder jsem měl jako nástrahu právě boilies. V zimním období, nebo v období, kdy je chladněji je mojí top nástrahou v poslední době pop-up 10až 12mm. Úspěšné barvy jsou žlutá, červená a bílá, zvláště při ovocných příchutích. Pomocí pop-up nástrahy se mi podařilo přelstít velké ryby, které byly několikrát před tím už na háčku a staly se tak velice opatrné. Při mých testovacích lovech na komerčních vodách jsem si nesčetněkrát ověřil, že pracují tak, jak se od nich očekává. Díky tomu, že se vznášejí, představují pro rybu téměř beztížnou nabídku potravy.
5. PELETY
Je to vhodná náhražka a je pouze na vás, jakou značku si vyberete, která bude pro vás vhodná. Mým favoritem poslední doby mezi peletami je Ringer´s Commercial, nebo Bait-Tech Super Marine Halibut. Díky přísadám rybí moučky mají červený nádech. Ve velikosti 4mm je dávám do PVA vaku a větší ryby se po nich můžou "utlouct". Nejsem sám, kdo se vzhlédl ve výrobcích firmy Korda, i ostatní UK specialisté kapraři hlásili zvýšený zájem velkých kaprů o tuto návnadu a zejména na revírech s velkým rybářským tlakem. Zdá se to jako reklamní trik, ale peleta opravdu spojuje všechny správné přísady. Zbarvení a ochucení pelety také prokázaly vysokou efektivnost a pro mne hlavně v červené barvě. Barva je pro mne také velice důležitá pro dosažení požadovaného výsledku.
6. DOSTAT JE NA PRUT
Nejprve si musíte věřit, že místo, kde lovíte, je to pravé. Konopí a kukuřice je fantastická kombinace pro chladné vody a rybu vám udrží na krmném místě. Při lovu na feeder mám nastraženo tři až čtyři zrna kukuřice nastražené na vlas. Kapr je velice opatrný a zmlsaný, tak používám háček o velikosti 18. Menší háček dosáhne při záseku větší účinnosti a sníží tak vaše ztráty ve formě neproměněných záběrů. Dobré je také použití feederové gumy, mojí volbou je 10, nebo 12 White Daiwa Hydrolastic. Správná prezentace nástrahy, zvláště při lovu na kratší vzdálenosti při použití háčků menších velikostí je správná cesta k ulovení dvouciferného kapra. V chladné vodě můžete chytat jen pět až šest metrů od břehu, zatímco ve velmi chladné vodě je to ve vzdálenosti mezi 14,5 až 16m.
7. MEDŮZA Z ČERVŮ
Je to taktika, kterou jsem až do loňského roku ukrýval pod pokličkou. Tento způsob přestavuje chomáč červů na malém háčku, nastraženo na vlas. Živé nebo mrtvé červy navlékám na jehlu a ty pak obvyklým způsobem, jako boilies, nebo peletu nastražuji vlasovou metodou. Ačkoli je to velice piplavá práce, odměnou za ni vám bude jistě vítězný souboj s velkou rybou i v tom nejchladnějším počasí. Hlavně ve spojení s krmením, buď v PVA punčoše, nebo v krmítku. Jako návnadu používám malé pelety spolu s červy. Na komerčních vodách jsou ryby velice ostražité, ale pomocí mé metody se vám je podaří přelstít.
8. METHOD FEEDER
V místech, kde budete potřebovat kmit kvalitně, ale v malém množství je právě nejvhodnější použít METHOD. Použití method krmítka spolu s mikro peletami je efektivnější, než obyčejné krmítko s drobným krmením. Plnění krmítka je následující- nejprve mikropelety a ty pak postupně obalím krmnou směsí a pevně uhnětu, aby peletky byly ukryty dobře uvnitř. To způsobí, že se náplň bude pomaleji rozpadávat a uvolňovat chuťové a čichové signály, zatímco mikro částečky z obalu se uvolňují téměř okamžitě.
Sám jsem strávil mnoho let zdokonalováním a vytvářením vlastního feederového "designu". Hlavní součástí je těžké tělo krmítka, do kterého se natlačí krmení. Dnes jsou již běžně k dostání v rybářských obchodech. Pro maximální účinnost používám krátký návazec kolem tří palců. Jako nástrahu používám Van den Eynde Boostede - Halibut Minghty Meats. Krájím ho na ¼ palcové kostky.
9. ÚTOK WAGGLEREM
Jestliže se chcete orientovat na ulovení větší ryby, neměli byste opomíjet tento způsob lovu. Dobře seřízený waggler s nastraženou peletou byl vždy velice úspěšný a Crystal a Peacock má stálé místo v mé rybářské zbrojnici. Značku Peacock and Crystal preferuji, mám tři nebo čtyři ve velikostech10 a 8. Nastražuji klasicky kukuřici, lunchmeat nebo pelety.
10. PVA TO JE CESTA K ÚSPĚCHU
Specialisté kapraři používají už dnes běžně tuto taktiku krmení v PVA, hlavně na komerčních vodách a v chladnějších obdobích roku. Malé PVA punčochy jsou velice efektivní - dovolí vám presentovat i drobnou návnadu v malém množství okolo vaší nástrahy. Jiným způsobem byste nebyli schopni tak stoprocentně přesně ji dopravit na loviště.
Do PVA můžete vkládat, jak suché tak i nějak dipované částice (ty jsou velice účinné). Mým tajným favoritem jsou ovocné příchutě a hlavně ve spojení s peletami.
Nevím, jestli nebude zbytečné připomínat, že je vhodné do PVA sáčku vložit i háček s nástrahou. Nástraha tak bude presentovaná přímo mezi hromadou návnady. Co může být efektivnější? Používám Korda Hexmesh PVA, rychle se rozpouští a přitom je pevný a dobře se s ním pracuje.
11. VLASOVÁ METODA
Ať lovíte pomocí feederu, nebo waggleru s pomocí PVA materiálu, je presentace nástrahy prakticky stejná. Protože vaše nástraha se ocitá uprostřed hromady nějaké návnady. Vlasová metoda nabízí vyšší presentaci nástrahy, díky tomu, že není zatížena háčkem, kdežto při nastražování přímo na háček tomu tak je. Je to moje preferovaná metoda, zvláště když rybařím s Wagnerem, když je rozhodující rychlost.
Další důležitou věcí vedoucí k úspěchu je délka vlasového přívěsu. Jednou je úspěšná větší délka, jindy zase je lepší, když se nástraha dotýká přímo háčku. Obvykle když ryby berou spolehlivě, tak zkracuji délku vlasového přívěsu, v opačném případě - podle mých zkušeností - ji prodlužuji a tak vytvářím přirozenější presentaci nástrahy.
12. BEZPEČNÉ ZACHÁZENÍ S RYBOU
Používání správných podběráků a sítí (kde je dovoleno) je nezbytně důležité. Já také pod svým stanovištěm nejprve rozprostřu podložku, abych při případném ulovení větší ryby ji mohl bezpečně podebrat a zdokumentovat. Při odháčkování ryby ji držím mezi koleny a po uvolnění ji opatrně pouštím zpět do vody.
Pokud chcete váš úlovek obdivovat, položte ho na měkkou navlhčenou podložku, aby se ryba nedotýkala země

Lov úhoře

Ryba která ani na první pohled jako ryba nevypadá. Dříve v našich vodách hojně zastoupený - dnes se setkáváme stále vzácněji. Jeho hadovité tělo a noční způsob života budí občas v lidech respekt či dokonce odpor, zejména pak v řadách manželek, přítelkyň a dcer. Na druhou stranu zase pro mnoho lidí symbolizuje kulinářskou delikatesu, již není rovno.
Pro sportovního rybáře je to především atraktivní úlovek, jehož lov je spojen hlavně s romantikou nočních lovů. A pokud se nám podaří strefit se do té pravé úhoří noci, bývá to opravdu zážitek na celý život.
Kdysi dávno nebylo známo nic o místě a způsobu rozmnožování úhoře a tak se zrodily teorie o zrodu malých úhoříků z bahna v hlubinách. Později při zkoumání úhořů, napadených cizopasnými červy, přišli vědátoři na myšlenku o živorodnosti úhořů.Teprve v devatenáctém století došli vědci ke zjištění, že drobné, průhledné rybky tvaru a velikosti vrbového listu, považované do té doby za samostatný živočišný druh, jsou ve skutečnosti larválním stádiem úhoře říčního.Úhoře si určitě nespleteme s žádnou jinou rybou. Štíhlé, hadovité tělo je lemováno ploutvovým lemem, který tvoří srostlé nepárové ploutve, nevýrazné prsní ploutve jsou umístěny hned za hlavou, břišní ploutve úhoř nemá. V tuhé kůži jsou pevně vrostlé drobné šupiny, celé tělo pokrývá vrstva slizu, který úhoři kromě jiného umožňuje protáhnout se úzkými škvírami mezi kameny, ve spleti kořenů a pod. Tento sliz také velmi znesnadňuje jeho uchopení a pokud se dostane do otevřené rány či do kontaktu se sliznicí,může způsobit nepříjemné záněty. A navíc - krev úhoře je toxická, následky případné otravy připomínají účinky zmijího uštknutí. Po tepelné úpravě však svou jedovatost ztrácí a poněkud tučné maso úhoře patří mezi vyhledávané lahůdky, v jakékoliv úpravě.
Oči úhoře jsou malé, úhoři se totiž řídí především svým výtečným čichem. Poměrně široce rozeklaná ústa jsou ve středním postavení, podle tvaru hlavy rozdělujeme formu úzkohlavou a širokohlavou.
Samci jsou menší, jen vzácně dosahují přes padesát centimetrů, samice pak mohou dorůstat délky až přes jeden metr.
Zbarvení úhořů je nejčastěji černohnědé, někdy se ale podaří ulovit jedince zlatavě nahnědlé či až strašidelně brčálově zelené. Larvy úhořů jsou nejprve prúhledné, začínají se zbarvovat až při vstupu do řek, kde jsou také nejčastěji loveny.
V tomto stádiu se nazývají monté a bývají loveny ve velkém. Bohužel ale hlavním cílem není vysazení úhoří omladiny do nedostupných toků, ale lov za účelem konzumace.
V mnoha zemích jsou tito úhoříci žádanou lahůdkou. Ve sladké vodě stráví přibližně šest let a potom se vydávají na opět většinou nerealizovatelnou pouť zpět do Sargasového moře.Turbíny elektráren bývají pro ně osudnými. Zabrany či odpuzovače nejrůznějších typů a koncepcí se zatím prostě neosvědčují a ani rybí přechody a skluzy nejsou zatím na odpovídající úrovni.
Určité procento úhořů se sice podaří ulovit do lapadel, slupů a vrší, ztráty ale bývají opravdu velké. A cena monté stále stoupá. Pro úhoře tedy dost neradostné vyhlídky i přes zavádění nových forem ochrany. U nás je to poměrně nedávno zavedené pozimní hájení.
Jak na ně
Ideálním obdobím je přelom jara a léta. Na každé vodě to bývá trochu jiné, ale zkušení rybáři už mají své metody, jak vhodný čas určit.
Ať podle květu určitých druhů stromů a keřů, orientovat se lze i podle aktivit různých živočichů a pod. Úlovku úhoře se občas dočkáme brzo zrána, většinou ještě před rozedněním, ten pravý čas je ale především navečer a v noci.
Přes den a ještě k tomu v čisté vodě (a za slunečného počasí) můžeme na úhoře zapomenout. Ale pokud je pod mrakem či prší a voda se zakalí (nevadí ani zvolna nastupující povodeň), můžeme se záběru vodního tuláka dočkat, vzácně i přes den.
Lovíme vždy v těsné blízkosti dna, prakticky vždy na položenou, někdy se ale podaří úhoře dostat při lovu parem na plavanou těsně nade dnem. Případné úlovky jinými metodami lze pak považovat za skutečnou kuriozitu. Jako nástraha poslouží nejlépe rousnice, čím větší a čipernější, tím lépe. Na zemřelé a zapařené žížaly se moc dobrých výsledků asi nedočkáte, ačkoli najdou se i zdroje, které právě tyto nástrahy vychvalují a doporučují.
Za čisté vody pak bývají velice dobrou nástrahou i malé mrtvé rybky. Ty kupodivu mohou být i v začínajícím stádiu rozkladu a ještě jim lze pro zvýšení účinosti lehce otevřít břišní dutinu. Zní to dost nechutně ale funguje to.
K nastražovánní používejme u všech typů nástrah velký jednoduchý jednoháček s delším ramínkem, úhoří speciály mívají dokonce několik protihrotů na ramínku háčku, aby nástraha lépe držela. Rousnici napichujeme způsobem - na knedlík, nebo ji prošijeme. Mrtvou rybku pak stačí napíchnout za hlavičku či navléknout za oční důlky. U žížal nenecháváme dlouhé konce, jinak nám budou úhoři nástrahu popotahovat a rozcupují ji na kousíčky, aniž se nám podaří uspěšně zaseknout.
Na pstruhových vodách je lov úhoře více než problematický, protože nelze použít živočišných nástrah a i když další z doporučovaných nástrah je smradlavý sýr, je tato nástraha velice sporná. Zkusit se to může ale výsledek bude nejistý.
Silnější vlasec úhořům nevadí, při vysoké pevnosti dnešních vlasců se dá říct že pětadvacítka je bohatě dostačující. Lze používat i pletené šňůry, ale při lovu v silnějším proudu výrazně zhoršují svým kmitáním sledování záběru. Jako nástrahy lze použít i velkých pijavek, ty ale rádi zalézají za kameny, takže z toho vyplývá že rousnice bude lepší.
S čím
Na úhoře použijeme tvrdších prutů, naviják s opravdu citlivou brzdou budeme potřebovat hlavně v případě, že místo úhoře nám zabere větší kapr,parma nebo tloušť.
Úhoř totiž po záseku musí rychle ven, z dosahu dna,kořenů a jiných vázek. Jakmile se totiž někde zachytí, bývá to konec. Pochopitelně se nedoporučuje zběsilé rvaní úlovku hned po záseku, ale když ucítíte na prutu charakteristický vlnivý a kroutivý odpor úhoře, je načase se sním moc nepárat.
Zátěže volíme vždy raději důkladnější. Její vzdálenost od nástrahy pak postačí kolem dvaceti cm, aby nástraha zůstala spolehlivě na dně, jinak pro úhoře ztrácí na přitažlivosti. Montáž bez návazce je určitě nejpevnější, ale občas se potkáme s problémy jiného rázu. Úhoř totiž velmi často zhltne nástrahu velice hluboko a vyproštění háčku potom bývá téměř nemožné. Lépe je tedy odříznout nebo střihnout vlasec a háček vyjmout až při kuchání. A navázat pevně a spolehlivě za šera či tmy i velký háček s lopatkou není nic jednoduchého. Řešením může být použití háčku s očkem, zarážku z bužírky nebo gumičky celkem snadno posuneme, aby se konec sestavy příliš nezkrátil a zátěž nebyla v bezprostřední blízkosti nástrahy.
Dalším oblíbeným a praktickým řešením je použití obratlíku s karabinkou, jež umožňuje rychlou výměnu návazců, které jsme si předem připravily do zásoby. Obratlík s karabinkou poslouží zároveň jako zarážka zátěže a především zamezí kroucení vlasce, ke kterému při zdolávání úhoře dochází téměř vždy. Použití dvoj a trojháčků není pro lov úhořů příliš vhodné. Pokud by došlo k utržení ryby při jejím zachycení u dna či při zdolávání, se sešitým jícnem nemá velkou šanci na přežití. Oproti tomu jednoháček ji příliš nevadí.
K signalizaci záběru na mírně táhnoucích a stojatých vodách lze použít běžných číhátek či hlásičů. U číhátek nastavíme co největší průvěs. Lépe je lovit s povolenou brzdou navijáku, aby si úhoř mohl dostatečně poškubávat a popojíždět s nástrahou, zasekávat ihned rozhodně není vhodné. Mnoho rybářů pak dává přednost použití rolničky nebo zvonečku. Dobrým řešením je i vyvážení prutů v jedné vidličce, tedy na kývačku. Nejde však o stejný způsob jako při lovu cejnů. V tomto případě se zhoupne prut, který spočíval dolním koncem na zemi, hltavému úhoři lehký odpor opravdu nevadí. Musíme však s lehce povolenou brzdou být dostatečně pozorní.
V silnějším proudu za šera a za tmy dobře poslouží číhátka na špičku, nebo tvrdý feederový prut a číhátka prostě vypustíme. Záběr se většinou se projevuje poškubáváním, popotahováním, ten pravý čas pro zásek lze jen těžko přesně odhadnout, proto nesmíme nechat u rousnice volné konce, jinak nám úhoři nástrahu rozcupují na kousíčky. Stoprocentní řešení asi neexistuje. Nejlepší je uchopit vlasec mezi prsty a v momentě kontaktu s rybou to prostě risknout. Většinou má už stejně nástrahu v sobě, pokud se nestrefíme, byla to nejspíše malá tkanička, která nedokázala objemné sousto do sebe nasoukat.
Úhoře zdoláváme co nejrychleji, aby se nikde nezachytil. Ale jakmile se dostane ode dna, nelze to řešit jen bezhlavým točením kličkou navijáku! Větší úhoř dokáže klást poměrně slušný odpor a utržení úlovku při urputném rvaní z vody je určitě zbytečné.
Podebírat tuto rybu je dost riskantní operace. Pokud nemáte ten pravý podběrák s pevnou a hustou síťkou, může se snadno stát, že se úhoř protlačí očky síťky podběráku a tím se situace zkomplikuje. Lépe je tedy úlovek vytáhnout přímo na břeh a pevně uchopit buď rukavicí nebo suchým hadrem. Malé úhoře, nedosahující zákonné délky, raději rovnou ve vodě odstříhneme čí odřízneme (ale nikdy netrhat, hrozilo by poškození jícnu). Zabráníme tak jejich zbytečnému poškození. Ohleduplné vyproštění háčku bývá stejně prakticky neproveditelné.
Na feeder
O feederu při lovu úhořú mohou někteří rybáři pochybovat. Jsou to hlavně ti, kteří jsou přesvědčeni že musí nechat úhoře s nástrahou kousek ujíždět, aby ho snáze zasekli. Z toho pramení, že úhoř má háček až v jícnu.
Přestože při lovu feederem lovíme s napnutým vlascem a zasekáváme tehdy, jakmile se špička ohne, má většina úhořů polknutou nástrahu hodně hluboko také.
Úhoř je zkrátka hltoun a jakmile se najde něco k snědku, vypořádá se stím bleskově a na místě. Jakmile ujíždí dál, je už většinou chycený. I velkou nástrahu se snaží úhoř roztrhat a pozřít na místě. To že by ho od záběru odradil napnutý vlasec a špička je téměř nepravděpodobné. Feeder je tedy k lovu úhořů tedy stejně vhodný jako klasický prut na položenou. Zásekum,vedoucím do prázdna, a nebo špatně zaseknutým rybám se účině vyhnete, když budete používat přiměřeně velké nástrahy.
V případě feederu nemusíte hned používat heavy pruty, které bývají stejně pro většinu příležitostí příliš dlouhé, vzhledem k rozlehlosti vody a zarostlím břehům.
Prut v délce 3,6m nebo dokonce 3,9m se pro menší a zarostlé vody, kde nejčastěji lovíme, vůbec nehodí. V takových podmínkách je někdy i třímetrový prut příliš dlouhý.
Ideální by byla délka 2,7m, ovšem ta spadá do kategorie prutu wincklepicker, nikoliv heavy a takových winclepickerů, kde by jsme mohli použít vlasec o průměru 0,22-0,25mm nebo stejně pevnou pletenku moc není. Pro tuto příležitost použijeme jeden z nejsilnějších winkelpickerových prutů, s odhozovou hmotností 40g.
Pokud použijeme dobrý vlasec nebo pletenku odpovídající nosnosti vlasce 0,25mm, pak se nemusíte bát žádného úhoře. Pro volnější vody použijeme konstrukčně silnější pruty light, v délce 3 - 3,3m a gramáží do 60g, jsou to ideální úhořové pruty pro většinu situací. Jen tam, kde lovíte v opravdu silném proudu, budete muset použít pruty ještě těžší, ne kvůli úhoři, ale podmínkám ve kterých lovíte.
Naviják bude stačit menší, nebo středně velký, protože nebudeme nahazovat daleko. Naprostá většina úhořů se uloví v těsné blízkosti břehu a pak také u podvodních překážek všeho druhu. Podvodní překážky, rostlinstvo, staré stavby, podemleté břehy s kořeny a děrami a cokoliv podobného využívají úhoři jako své denní úkryty. V jejich blízkosti tedy můžeme očekávat záběry téměř s jistotou a nejednou se dočkáme záběru i ve dne. Proto pevné náčiní. Úhoře nijak nezdoláváme, prostě ho silným tahem vedeme z vody ven.
Pro lov úhoře s feederem používáme sestavy s průběžnou zátěží i páternoster.Ten je oblíbený u těch rybárů, kteří se domnívají, že úhoř potřebuje k pozření více času a prostoru. Obě varianty sestavujeme s obratlíkem a karabinkou tak, aby se dal návazec snadno odpojit a nahradit jiným. Vyhnete se tím navazování háčků v případě, že ho utrhnete při vázce nebo když ho má úhoř hluboko. Prostě odpojíte návazec a nahradíte ho jiným,dopředu připraveným. Zátěže používáme jen tak těžké, abychom snimi nahodili tam, kam potřebujeme, aby nástraha setrvávala na svém místě a vlasec se dal proti zátěži správně napnout.
Na místě jsou i pevné háčky přiměřené velikosti nástrahy.Volba špiček je jednoduchá - pro stojaté vody nejměkčí špičky a pro táhlé vody přiměřeně silnější. U úhoře se nemusíte bát, že by jste záběr na špičce prutu neviděli. Bude většinou ohýbat i část prutu. Na druhou stranu však není nutné na to hřešit. Noční sledování špičky nám usnadní chemické světýlko a nebo nasvícený feederový terč, pokud chytáme na stojaté vodě. Když úhoř zabere, nemusíte se zásekem spěchat. Klidně počkejte až se pořádně ohne špička prutu. Mírné chvění a poškubávání je třeba ignorovat
Se splávkem na plavanou
Všeobecně se úhoř loví se splávkem méně často než na položenou a pokud přece, tak je nástraha stejně položená na dně. Loví se tak na jakousi položenou se splávkem, ale to je v pořádku.
Splávek tam je a noční lov se svítícím splávkem je kouzelný. Jen málokdo vyzkoušel lov úhořů ve sloupci a nebo dokonce těsně pod hladinou. V dusných letních dnech lze tento způsob jen doporučit, zvláště pokud chytáte mezi vodními rostlinami a v místech, kde se u hladiny schromažďují na noc malé rybky. Na takových místech úhoři loví a vaši nástrahu si nenechají ujít. Je dost možné, že budete mít mnohem více záběrů, než kdybyjste položili nástrahu klasicky na dno, jak to většina rybářů dělá. Se splávkem lovíme převážně ve stojatých vodách, ale pokud zafixujeme nástrahu na dně, pak lze lovit i v mírném proudu. Obyčejně používáme splávky o nosnosti mezi 2-5grami. Existují splávky jejíž anténku nahrazujeme svítící tyčinkou. Sledování takového splávku je pohodlné. Ne sice tak, jako ve dne, ovšem záběr se nedá přehlédnout. Zasekáváme v případě, že se splávek potápí a nebo je na hladině v trvalém pohybu. K lovu si vybíráme lehké proutky s nosností mezi 40-60gramy. Mohou to být pruty dělené i teleskopické. Vlasce, popřípadně pletenku používáme stejnou jako u feederu a stejně tak i navijáky.V podstatě lovíme na stejných místech jako s feederem, jen s tím rozdílem, že tady nám záběr neukazuje špička prutu ale splávek.
Uložení chyceného úhoře
Pro uchování živého úhoře se nejlépe osvědčují speciální drátěné vezírky, případně nádoba s víkem, zčásti naplněná vodou. Použijete-li často doporučovaný plátěný pytlík, může se snadno stát, že budete hada už za pár minut hledat bůh - ví kde. Dokáže si totiž najít a pohotově zvětšit i nepatrně velkou skulinku či trhlinu, aby se jí následně protáhl a veden neomylným instinktem se vrátil zpět do vody.

Lov jesetera

Jeseter je podivná ryba s protáhlým rypcem, ocasem připomínajícím žraloka a tělem, které je místo šupin potaženo hladkou kůží a kostěnými štítky.Takový je stručný popis jesetera sibiřského, který, ač pochází z východní části Ruska, začíná domácnět i v českých vodách.
Do některých lokalit kupříkladu do Labe, ho vysazuje i Črs. Lov jeseterů je nesmírně zajímavý a ulovit velkého nosáče zvládne i začínající rybář. Nečekejte tedy žádné složité návody. Chce to jen pár rad do začátku.
Není tomu tak dávno kdy byli první Čeští ryb rybáři překvapeni tak nečekaným úlovkem. Zpočátku se jeseteři dostali do soukromích vod a to díky úspěšnému umělému odchovu, kdy se dokonale přizpůsobili životu v rybnících a jiných menších vodách. Pro české podmínky? Ideálni ryba! Kromě toho se jedná o silného protivníka, který v boji spojuje tah kapra a vzdušnou akrobacii pstruha. Nelze se tedy divit, že obliba lovu jeseterů stoupá a tyto ryby se začínají vysazovat do svazových vod. Oproti jiným nepůvodním druhům je jeseter rybou, která si rybáře získává po celé Evropě.
V našich končinách se setkáme především s jeseterem sibiřským a také s jeseterem ruským. Oba druhy u nás perfektně zdomácněly a na jejich lov se můžeme zaměřit v průběhu celého roku.Potravně jsou aktivní i v nejchladnějších dnech a tak je rybáři s oblibou loví i při zimním chytání na dirkách, pokud je to dovoleno. Pohyb jeseterů se v lokalitě řídí podle ročního období a hlavně podle teploty vody. Od jara do podzimu jesetery nemusíme cíleně vyhledávat, tajemstvím úspěchu je správné krmení,
které musí ryby zaujmout a dostatečně dlouho je udržet na krmném místě. Pokud tak dobře "rozkrmíte" dvě až tři stanoviště, jeseteři se o slovo dříve či později přihlásí sami. Vždy se prozradí svymi výskoky nad vodní hladinu a to v těsné blízkosti krmného místa. V zimě se musíme naopak zaměřit na hluboké úseky a jesetery zde cíleně vyhledávat. Stejně jako v teplejšich obdobích, tak i zde je rozhodující správné krmení. Již nekrmíme tolik, jako o vyšší teplotě vody, ale o to musí být naše krmení přesnější. Nekrmíme plošně a ryby se snažíme stáhnout do co nejmenšího prostoru. Jeseteři nejsou extra chytré ryby a jejich lov není složitý. Dokonce se dá říct, že je v našich podmínkách velíce jednoduchý. Mají nekonečný apetyt a klidně je lze přirovnat ke s lepicím na dvorku. Stačí jen přilákat jejich pozornost a dobře prezentovat své nástrahy.
Jeseter je všežravec, který nepohrdne téměř ničím. Ulovit ho můžeme na jakékoliv nástrahy určené pro lov kaprů ale stejně tak nepohrdne ani malou rybkou. Dokonce jsou známy případy, kdy byl velký jeseter uloven na malou rotační třpytku. Přesto jsou však dvě techniky které vám zcela jistě přinesou největší úspěchy. Jedná se o klasickou položenou, naprosto shodnou se stylem lovu kaprů, druhou možností je lov na feeder. Máte tedy ideální výběr. Buď jste příznivci sedavého způsobu rybolovu, kdy zvolíte kaprařské stojany, děličky, baitrunnerové navijáky, a nebo se naopak pustíte do aktivního rybařeni, kdy použijete jemnější vybavení a souboj s rybou si tak mnohdy více užijete. Na druhou stranu je nutno podotknout, že jeseter je opravdu srdnatý bojovník, kterého na jemný cajk není úplně jednoduché zdolat. Jeho hlavní zbraní jsou výskoky, kdy se v průběhu boje i několikrát celý vznese nad vodní hladinu.
Při feederovém chytání je dobré použít nosný vlasec o průměru 0,18 mm a návazec o průměru 0,14 až 0,16 mm, podle typu revíru. Jeseteři nejsou ryby které by silné vlasce odradily a tak si můžeme dovolit i silnější průměry vlasců. Záběr při lovu feederem se většinou projeví plynulím ohnutím špičky prutu. Nečekejte žádné zuřivé záběry. I velký jeseter může špičku prutu jen lehce ohnout. Při lovu na boilie vlasovou metodou, použijte pokud možno, co nejjednodušší montáže s malými háčky. Jeseteři nejsou vůbec složité ryby na zásek, jejich tlama je prostorná a masitá. V podstatě lze říci že je možné s úspěchem proměnit téměř každý záběr. Malý háček způsobí mnohem menší poranění tlamy. Někdy jsou i dny, kdy s vámi stejný jeseter svede souboj i opakovaně. Zde se záběry projeví pomalou, plynulou jízdou, ale velice časté jsou i tzv. "padáky", kdy se šňůra naopak povolí a swinger nebo čihátko začne padat k zemi. Tyto záběry jso způsobeny tím, že se ryba rozjela směrem k vám. V obou případech není nutné razantně zasekávat, pouze přizvednout prut a zásek v naprosté většině případů sedí.
Ať již použijeme jakékoliv krmení, jesetery musí zdržet na místě u našich montáží. Při lovu na feeder je tak naprosto nejdůležitější živá složka, ideálně bilí červi. Při vyšší teplotě vody se nebojte použíti litr bilých červů na dvě kila krmné směsi. Volit můžete téměř jakoukoliv krmnou směs s nápisem feeder. Vůně krmení ryby přiláká a živá složka je udrží přímo v krmném místě. Při takove dávce krmení se zpočátku budete muset poprat s bílou rybou, která do místa sjede samozřejmě jako první. Již první jeseter je však z místa vytlačí a záběry od malých ryb téměř ustanou. Někdy zcela úplně.Jeseter je velmi citlivý a při lovu využívá i sluchu. Reaguje na dopad krmítka na dno a tak pokud jsou ryby v krmení, často přicházejí záběry okamžitě po dopadu nástrahy na dno. Jako nástrahu můžete použit bílé či barevné červy a jejich kombinace, výborné jsou i hnojné žížaly, lančmít, vyzkoušet můžete i malé sardinky. Druhou možností je chytání na boilie a pelety. Při tomto lovu se vyhneme otravování od menších ryb, ale na druhou stranu musíme počítat se záběry od kaprů, amurů, tloušťů a obecně všech větších kaprovitých ryb, které se v dané lokalitě vyskytují. Velice dobře se osvědčily halibutí pelety nebo jakékoliv boilie na masové bázi. Není to však podmínkou, protože zrovna tak můžeme jesetera chytit i na boilie s příchutí ovoce. Jsou to skutečné vodní slepice. Když mají chuť sežerou téměř vše.
Jesetery můžeme vylovit i pouhou rukou, a to uchopením u kořene ocasu. Použít je možné samozřejmě i podběrák. Záleží na tom, jak se cítíte a jak velký je váš úlovek. Jeseter je i po vylovení velmi bojovný a tak ho nezvedejte vysoko nad zem, protože by mohl snadno vyskočit a zranit se. Pokud vlastníte podložku, určitě ji použijte. Na druhou stranu se nebojte rybu položit na travnatou plochu, určitě ji tím neublížíte. Vyvarujte se jen ostrých kamenů, o které by se mohl jeseter zranit.

Lov lína

Líni žijí nejen na dně nebo v jeho blízkosti. Dobře maskovaní se i přes den odvažují na výlety k hladině. "Žížala na dně a lín ztloustne" říkával rybařinou protřený děd, když mu líni zase jednou čistě sundali rousnici z háčku. Byl to také on, kdo mi vysvětlil, čím se vyznačuje typická ryba dna: fousky, tužší tlamkou, maskující barvou. Všechno mi tehdy bylo jasné - líni jsou ryby žijící na dně.Líni jsou tak komplikovaní. Dokonce zkušení rybáři, kteří již těmito zelenými "tajnůstkáři" naplnili mnohé vezírky, jsou někdy bezradní. Lín dává přednost teplým zarostlým vodám s bahnitým dnem. To ovšem neznamená, že nevyrostou do respekt budících velikostí i ve vybagrovaných jezerech s pískovým nebo štěrkovým dnem. Líni milují pomalu tekoucí nebo stojaté vody - přesto se jim dobře daří i v některých
tekoucích vodách.
Líni nemající rádi světlo, berou hlavně za svítání nebo za soumraku. Stojí to v každé rybářské příručce a odpovídá to pravdě - tedy aspoň většinou. Někdy se však bez rozpoznatelného důvodu zblázní i přes den. Hltavě potom berou jakoukoliv nástrahu, které se mohou zmocnit. Nejpozději po dvou hodinách je však takový "čarodějnický šábes" u konce - také bez rozpoznatelného důvodu.
V chování línů jsou nesrovnalosti, které opakovaně znejistí i experty. Plotice, kapři a cejni jsou odhadnutelní, Tinca si oproti tomu dělá, co chce. Přes den ryby odpočívají ve volné skupině v soumračném polostínu vodních řas. Někdy se zahrabou do bahnitého dna, často stojí také nehnutě u hladiny ve skrytu vodních rostlin. Během jejich "siesty" jim můžeme nabízet ty nejkrásnější nástrahy, zůstanou netknuté a nevezmou nic.
A přitom líni nejsou vůbec leniví. Když začnou, většinou navečer, hledat potravu, stanou se dokonce nezvykle živými. Neúnavně se provrtávají bahnem a rostlinami. Stoupající bublinky a řetězce maličkých bublinek prozrazují, kde právě pracují. Vůbec nedávají přednost vysloveně hlubokým místům, spíše mělčejším, kde vodní rostliny sahají až téměř k hladině. Často připlouvají ve skrytu temnoty do bezprostřední blízkosti břehů: několik mých nejlepších línů jsem chytil pod okřehkem uzavřenou hladinou v pouze 30ti centimetrové hloubce. Oproti kaprovi, který urazí při hledání potravy i větší vzdálenosti, spokojí se lín s relativně malým územím ve kterém žije. Někdy je to pouze izolovaný ostrůvek leknínů, malá zarostlá zátoka, ve které ryby stráví celé léto. Mimo čas tření téměř nikdo netuší cokoliv o jejich přítomnosti, neboť i za teplých, dusných večerů se líni téměř nikdy neukážou u hladiny. Na temperamentní skoky do vzduchu, jako to dělají kapři, jsou přeci jen příliš "pomalí".
Pochopitelně reaguje lín také při velkých vedrech jinak než "normální" ryby. Namísto toho, aby vyplaval k hladině a chňapal po vzduchu, upadne od 28 stupňů teploty vody jednoduše do "komatu". Zahrabe se v bahně, omezí životní funkce na minimum a čeká, až se voda opět zchladí a zvýší se v ní obsah kyslíku. Chovatelé ryb referují o tom, že musí "teplem ochrnuté" ryby motyčkou vykopat z bahna, když v létě hrozí vyschnutí mělkých rybníků. Jako mrtvé se nechají přesadit do hlubší vody a může trvat několik minut, než se z tohoto podivného stavu opět probudí. V zimě se chovají obdobně. Zhruba od konce října se severoevropští líni stáhnou decentně do bahna. Sice je občas i uprostřed zimy nějaký lín chycen, ale všeobecně přestanou při 10 stupních teploty vody přijímat potravu. Co však potom lín dělá, o tom se učenci přou. V malých rybnících, bažinatých jámách a v mělkých jezerech s jistotou upadne v bahně do určitého druhu "zimní strnulosti". Pouze tak je možné si vysvětlit, že vody, které během zimy zamrznou až ke dnu, prokazují příštího jara osádku víceletých línů. V řekách, ve kterých se i během zimy mění průtokové množství vody, je ovšem trvalý zimní spánek otázkou. Pravděpodobně jako u kapra, mají také líni při příznivém počasí období aktivity - a potom je také možné je chytit.Od konce března, když se vody zbavily ledu, až do doby krátce před začátkem tření lze chytit obzvláště velké exempláře. Ryby jsou hladové, ale jelikož vodní rostlinstvo ještě neroste, je potravy poskrovnu. Aby se nasytily, musí urazit velké vzdálenosti. Dobře umístěná rousnice nebo hnojáček jim přijde pochopitelně vhod. Jarní líni berou většinou nástrahu hltavě a bez dlouhého otálení. O několik týdnů později, během tření, již nic nejde - v euforii svatby nechce lín ani nejkrásnějšího hnojáčka...
Jedno- až dvouletí mladí líni jsou i na sebejemnější náčiní chyceni velmi zřídka. O nástrahu na háčku se najednou začnou zajímat až od jisté velikosti - fenomén, nad kterým se marně zamýšleli mnozí rybáři. Pochopitelná domněnka, že se líni do určitého věku živí výlučně nejmenším vodním živočišstvem a tudíž je nelze nástrahou na udici oklamat, je nesprávná. Vůbec nepohrdnou bílým červem nebo žížalou za předpokladu, že je jim nástraha nabídnuta na správném místě. Celé tajemství mladých línů je pouze v tom, že do určitého stádia svého růstu vůbec neopustí houští vodního rostlinstva. Tam jsou v bezpečí před okouny a také před rybáři.
Líni se vyhýbají světlu. Přesto nejsou vysloveně nočními rybami. Rybář by měl zkoušet své štěstí za soumraku.
Na silně zarostlých jezerech a rybnících stráví líni většinu času přímo mezi rostlinstvem nebo v jeho blízkosti a proto se dají přes den jen těžko ulovit. Přesto lín není vysloveně noční rybou. Kdo doufá, že záběry za soumraku budou pokračovat přes celou noc, bude ve většině případech zklamán. Dvě hodiny po setmění, často ještě dříve, je všemu konec. Teprve za úsvitu se líni zase přihlásí. Jakmile vyjde slunce, záběry zase značně poleví. Během zatažených dnů se již dají líni chytit lehčeji. Obzvláště během teplých letních dnů se zataženým nebem a hustého drobounkého deště mívám dobrý pocit, že budu mít záběry celé ráno až do odpoledne. Ještě lepší mohou být hodiny před a po letní bouřce.
Na některých vodách chytají líny téměř výhradně v noci. Většinou jsou to menší mělká jezera, na kterých je přes den silný provoz na koupališti. Surfaři, plachetnice dokončí zbytek, aby rybám přes den život zkomplikovali. Existují specialisté, kteří k chytání línů vyhledávají právě místa, kam se lidé chodí koupat. Jakmile kolem jedenácté zmizí poslední "koupálista", objevují se první líni. Dno je pěkně zryté a stůl bohatě prostřen. Na vodách s malým množstvím vodního porostu a tvrdým dnem se lín představuje zcela jinak. Např. v pískovnách žerou líni po celý den i během veder. Pozorování prokázala, že líni jsou v takových vodách bez přirozených úkrytů neustále v pohybu, někdy pěknou rychlostí. Že sezobnou toho nebo onoho hnojáčka je samozřejmé.
Líni ve své domácí vodě neplavou křížem krážem: drží se kurzu.
Ulovit líny je mnohem jednodušší, pokud člověk ty tajnůstkářské "rýpaly" jednou objevil. Je to stará pravda, ale kolik rybářů jí dbá?
Najít úsek řeky nebo zátoku jezera ve které by se mohli nacházet líni, samo o sobě vždy nestačí. Rybář který nástrahu jen zbůhdarma nahodí, s jistotou chytne méně než někdo, kdo bude o věci přemýšlet. Nechci zde hovořit o tom, jak nástrahu prezentujeme, ale čistě a pouze o tom, kde bychom ji měli nabídnout. Pokud se domníváte, že jsou pouze dvě možnosti, buď na dně nebo nade dnem, tak byste měli číst dál. Věc není totiž tak jednoduchá a možná se můžete ještě něco naučit.
Dlouho před tím než jsme mohli líny pozorovat přímo, jsme zjistili, že ony charakteristické bublinky vždy stoupají na stejném místě resp. podél určité trasy. Líni neplavou neuspořádaně kolem místa lovu a podle mého mínění zůstávají zřídka dlouho na zakrmeném místě. Z mnoha pozorování vím, že není náhodou, když bublinky stoupají vždy na stejném místě.
Líni se drží dost přesně tras, normálně podél přirozené nerovnosti ve dně.
Nechovají se totiž jako cejni. Připlavou sice k zakrmenému místu, ale dlouho nezůstanou.Zlatá zásada při lovu línů: cesta k pravidelným úlovkům vede pouze přes umění navnadit.
Téměř všichni rybáři, považují vnadění při lovu línů za přebytečné. Více méně bez nálady se kousek od leknínů hodí hrouda strouhanky, hnojáček dopadne někde v blízkosti. Přístup " nějak to dopadne" je hlavním důvodem proč je chyceno tak málo opravdu velkých línů! A přitom lze líny, tak jako kapry, lehce navyknout na určité místo zakrmování. Bez nároku na čas a námahu s tím spojenou je to však možné jen ve výjimečných případech, ale vynaložený čas a nasazení se vyplatí. Jelikož se lín zdržuje téměř výhradně v hustém porostu vodního rostlinstva, musí být místo na chytání vybráno právě tam. Na řekách a starých ramenech se často najdou místa bez porostu v blízkosti přítoků. Tady často stačí, pokud je krmení - podle proudění vody zatížené hlínou nebo štěrkem - nabídnuto přímo na hraně vodního porostu. Avšak většina dobrých míst na líny je již několik týdnů po zahájení sezóny tak zarostlých, že se nevyhneme namáhavé čistící akci.
Pokud je místo v blízkosti břehu a voda není příliš hluboká, jde to provést normálními hráběmi. Většinou však bude třeba "speciálního čističe rostlinstva", který si však lehce vyrobíme sami . Speciální hrábě hodíme do vody a společně se zavěšenými rostlinami je vytáhneme ven. Opakujeme to tak dlouho, až vznikne mezera, která je dostatečně velká, aby se v ní dalo chytat. Nesmíte to však s velikostí takové mezery mezi rostlinami přehnat. Lín totiž z počátku místo bez rostlin zvědavě prohledá, později se však bude nyní více slunečními paprsky prosvětlenému místu vyhýbat. Odstranění rostlinstava má ještě několik dalších velmi výhodných vedlejších účinků. Mnoho živočichů, kteří visí na rostlinách, spadnou při vytahování rostlin dolů a přilákají líny.
Dobrým krmným prostředkem je prohnětený bílý chléb. Staré zbytky změkčíme ve vodě. Odborníci na líny doporučují přidat do těsta hovězí krev a rozsekaná játra. Ten, kdo hodlá chytat na žížaly nebo bílé červy, by měl do těsta přimíchat rozsekané žížaly a bílé červy. Lze uvažovat také o přídavku hlemýžďů a masa ze škeblí, pokud se na ně bude později chytat. (U těchto rad pozor na u nás platné předpisy Rybářského řádu!) Nabobtnalé konopné semínko nebo pšenice, hrách a kousky brambor jsou pro líny jako potrava zcela neznámé. Pokud však jimi budeme několik dnů krmit, zvyknou si líni na tyto dobrůtky velmi rychle a potom lze s těmito nástrahami docílit nečekaných úspěchů. Také několik hrstí kompostové zeminy, která obsahuje malé hnojáčky může být vynikajícím vnadícím prostředkem. Ryby začnou často okamžitě po zakrmení obracet bahno na dně. Možná ty malé žížalky považují za patentky. Tak jako při lovu kaprů, bychom měli mít zakrmeno několik míst bez porostu vodního rostlinstva. Budeme tak mít v případě nějakého zneklidnění na místě nebo při změně směru větru či počasí vůbec v rezervě vždy několik dalších zakrmených míst. Nejméně 30 minut před zahájením chytání, bychom měli se zakrmováním přestat. Krmit dále během chytání může pouze uškodit: ryby tak pouze rozplašíme.
Pokud jsme místo nezbavili rostlinstva, je možné se pokusit vylákat líni z porostu položením "krmné stezky". Malými porcemi základní nástrahy uděláme "stezku" mezi rostlinami až k volné vodě. Někteří odborníci rozorají dlouhou tyčí nebo přivázanou cihlou dno. Jak jsou líni zvědaví, měli by se brzy objevit první z nich, aby si prohlédli zvířený oblak bahna.
Nástrahy je třeba obměňovat. Líni chtějí někdy svou potravu šťavnatě masitou, jindy zase čistě rostlinnou...
Žížaly
Líní nástrahou číslo 1 je odjakživa žížala. Správně nabídnutou ji lín vezme, i když opovrhl všemi ostatními nástrahami. Někteří experti si pochvalují hnojáčka, který při dotyku vylučuje odporně páchnoucí šťávu. Tato "voňavá nádivka" zřejmě líny dráždí obzvláště dobře. Podle zkušeností rybářů, však není lín ve výběru z různých druhů žížal příliš vybíravý. Je důležité, aby byly čerstvé a pěkně sebou mrskaly. Velké, čilé rousnice jsou obzvláště zjara velmi úspěšné. Lín ji zpravidla vezme hltavě bez zaváhání. V létě mají líni sklony si s rousnicí nekonečně dlouho hrát. Menší nástrahy lze potom jen doporučit. Nastražit je můžete po jednotlivých hnojních červech nebo v malém chomáčku. Rousnice vždy pouze po jedné. Abychom vyprovokovali k záběru i lína, který není zrovna při chuti, měla by mít žížala možnost volně se pohybovat. Malé žížaly napíchneme pouze za hlavičku. U rousnic provlékneme návazec jedním koncem a skrytý háček upevníme asi 2 cm od druhého konce. Na větší žížaly používáme háčky velikosti 8, na menší většinou stačí velikost 10-12. Je důležité, aby byly obzvláště malé háčky zhotoveny z kvalitní oceli a aby měly super ostrou špičku. Při zdolávání se totiž mohou lehce ohnout.Chléb
Na vodách s velkým tlakem rybářů je chlebová nástraha často zrovna tak vynikající jako žížala, někdy dokonce ještě úspěšnější. Opakovaným zakrmováním si ryby na nástrahu zvyknou. Lín si cení chléb v podobě měkkého těsta, vezme si ale rád také chlebovou střídku s kouskem kůrky. Příprava těstové pasty znamená již pro mnoho rybářů téměř svatý rituál, různé tajné recepty s "garancií úspěchu" se nedají ani spočítat. Obvykle platí, že jednoduché těsto z bílého chleba prokáže ty samé služby jako směs ze 125 různých voňavých a aromatických látek. Z několika krajíčků bílého chleba odstraníme kůrku, zabalíme chleba do utěrky a teprve na místě chytání ji ponoříme do vody a tekutinu z chleba skrze utěrku vyždímáme. Potom hněteme utěrku a obsah tak dlouho, až má těsto potřebnou konzistenci, aby drželo na háčku.
Na vodách v městech, kde jsou vodní ptáci lidmi často krmeni, lze s kouskem chleba a kůrkou zažít nejedno milé překvapení. Zrovna tak jako kapři, tak i líni si zvyknou na svůj denní chléb "vezdejší" - další zakrmování je většinou zbytečné. Ryby nástrahu vezmou bez zaváhání. Také na rybnících porostlých na dně rostlinami je kousek chleba ideální. Pokud je dobře vyvážený, potápí se velmi pomalu a zůstane ležet nahoře na rostlinách. Při této metodě se člověk nevyhne tomu, aby trochu neexperimentoval. Vodou nacucaný chleba se za určitých podmínek přece jenom potopí. Kouskem stromové kůry mu můžeme pomoci, aby zase plaval. K chytání na nástrahy z chleba se hodí silnější háčky s kulatým obloučkem o velikosti 8-10.
Bílí červy
Jednoho nebo více na háčku velikosti 10-12 vezmou líni obzvláště rádi v létě. Chytání línů na bílé červy má ovšem jednu nevýhodu: zejména pokud jsme předtím vydatně zakrmili, je o tuto nástrahu také mnoho jiných zájemců. Pokud nejsou červi již při klesání vzati ploticí, s jistotou je na dně uloví všetečný cejnek. Takové obtěžování lze trochu zmírnit tím, že čas od času hodíme do vody kouli základového krmení a odlákáme je tak od háčku. Osvědčilo se také chytání s krmítkem naplněným bílým chlebem a s masňáky na háčku. Jelikož není při této variantě zakrmeno základní krmnou směsí, hejna malých ryb nebudou téměř vůbec nalákána.
Šneci
Na starých ramenech oddělených od řeky se velmi rychle vyvíjí podvodní flóra a to v takovém rozsahu, že se tam již začátkem léta téměř vůbec nedá chytat. Na jaře, na podzim a v zimě, kdy rostlinstvo leží na dně a zahnívá, je často možné vidět rybáře jak nahazují třpytku nebo potichu čekají na pár pěkných jesenů, okounů, plotic nebo dokonce kaprů. Ovšem v létě, kdy je veškeré vodní rostlinstvo v největším bujení a rozvoji, nenajdeme téměř žádné místo, kam by se dal splávek nahodit.
A rok od roku to bývá horší a horší. Rybáře tam lze vidět jen ojediněle. Většinou však rychle změní místo a usadí se na břehu hlavního toku. Napadlo vás někdy, jestli by se nedaly udělat v rozbujelých rostlinách průseky? Vyzbrojte se motyčkou, oblékněte si plavky nebo broďáky a vstupte do chladivého mokra. S trochou námahy se vám podaří vyčistit od rostlin plochu asi 5 x 5 metrů. Jeďte k vodě navečer a na vyčištěném místě si nahoďte. Když se začne stmívat, můžete mít ve vezírku pěkné líny, kapra nebo úhoře. Když zdoláte rybu, většinou každý rybář rád ví, co obsahuje zažívací ústrojí úlovku, aby správně zvolil nástrahu i příště. Někdy přitom udělá ty nejneobvyklejší nálezy. Např. byly již nalezeny mince nebo filtry od cigaret.
Častěji nenajdete ani jedno ani druhé. Přesto zažijete mnohá překvapení. Líni mají za hlavní potravu vodní plže a jejich střeva bývají plná rozdrcených šnečích domečků. Není nic jednoduššího než vytáhnout z vody několik stonků rostlin a sesbírat na nich přichytané šnečky. Na jeden prut nastražte šneky a na druhý klasickou nástrahu. Nyní můžete počítat skóre úspěšnosti... Zmíněný plž je většinou druh plovatky bahenní, lat. Lymnea stagnalis. Je nejrozšířenějším domácím vodním šnekem a žije ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, které jsou bohatě zarostlé vodním rostlinstvem. Spásá řasový porost na rostlinách, kamenech atd., živí se ale také měkkými a odumírajícími částmi rostlin, někdy také mršinami a jikrami.
Plovatka patří k plžům plicnatým, tzn., že k dýchání stoupá k hladině. Šroubení je roztažené a špičaté. Délka dorostlého plže je 4 -60 mm. Má barvu rohoviny. Plovatka je pochoutkou pro líny, úhoře a kapry i bílé ryby, které mohou plží schránku bez problémů rozdrtit požerákovými zuby. ... Nebude trvat dlouho a prut, na kterém bylo namontováno lehké olovo a nastražená plovatka, se nebezpečně pohne ve vidličce. Po krátkém zdolávání poputuje do vezírku vypasený lín. Strašné - s jakou závislostí jde lín po nástraze. Půjde to ráz na ráz. Skončíte s lovem hodinu před půlnocí, ne proto, že by ryby přestaly brát, ale proto, že potmě nenajdete žádné šneky. V následujících dnech se podstatně zvýší počet ulovených ryb. Někdy ani kapři nezklamou. Nejlepší čas na chytání bývá mezi západem slunce a půlnocí. Upřednostňujte tmavé teplé noci. Je samozřejmé, že se po určité době ryby stanou nedůvěřivějšími a opatrnějšími. Také je samozřejmé, že na vyčištěném úspěšném místě budou sedět i jiní rybáři a jistě také neodejdou s prázdnou. Zpráva o dobrých úlovcích se mezi rybáři rychle šíří. Jenom je škoda, že je tak málo rybářů, kteří vyvinou vlastní iniciativu.
Jiné nástrahy
Hrách, sýr, larvy chrostíků a vos - v principu lze lína přelstít jakoukoliv nástrahou na bílé ryby. V Německu a Francii nedají experti dopustit na vařené garnáty. Oberou je a "zapáchající" krunýř přidávají do krmné směsi. V určitých obdobích se lín živí téměř výhradně mlži a plži. Plže (plovatky a okružáky) můžeme bez obav napíchnout i s domečkem, ale všichni naši mlži (škeble) jsou celoročně chránění. Nejznámější z nich je škeble rybniční, která žije ve velkém množství v téměř každé stojaté vodě.
Pšenice, Konpí, Kukuřice
Obilná zrna všeho druhu platí v poslední době za tu pravou tajnou nástrahu na velké líny. Avšak nevyhneme se pořádnému zakrmení. Chytali-li se doposud pouze na vařená měkká zrna, dávají je nyní specialisté do vody pouze nabobtnat. Již po několika dnech začne obilí fermentovat (kvasit) a zavání doslova až "do oblak". Pokud jím pravidelně začnete zakrmovat, brzy se dostaví první kapři a líni - zapáchající zrní zřejmě zvyšuje chuť k jídlu. Nabobtnalá pšenice resp. konopí přichází v úvahu pouze na vodách bez vázek. Na tyto mini-nástrahy se chytá s háčkem velikosti 16 a odpovídajícím způsobem - se slabým návazcem. Na zarostlé rybníky je taková montáž pochopitelně příliš jemná.
Kukuřici nemají líni zdaleka tak rádi jako kapři. Přesto je můžeme pro tuto nástrahu přímo nadchnout, pokud je s ní seznámíme. Na líny je dobré kukuřici obarvit na červeno. Snadněji ji potom najdou v porostech travin.
Tabulka úspěšnosti nástrah:
nástraha rousnice - podíl úlovků 34,8 %
hnoják - podíl úlovků 19,6 %
kolínko - podíl úlovků 10,9 %
pšenice - podíl úlovků 8,9 %
krabí t.- podíl úlovků 8,5 %
kukuřice- podíl úlovků 6,4 %
slimák - podíl úlovků 3,7 %
ostatní - podíl úlovků 7,2 %

Lov cejna

Cejni v běžných velikostech, tedy okolo půl kilogramu, jsou opravdu téměř všude a jejich lov nevyžaduje nijak zvláštní přípravu. Loví se běžným způsobem jako většina kaprovitých ryb. Ulovení velkého kusu bude ale spíše dílem náhody než vlastního přičinění. Občas se podaří nahodilý úlovek trofejního kusu i lovci, který zná cejna velkého pouze z obrázkové encyklopedie a vstupního rybářského školení.
Chceme-li opravdu lovit velké cejny, musíme si správně vybrat lokalitu. Ne každá voda poskytuje cejnům vhodné podmínky pro život a správný růst. Pouze revír dostatečně prostorný, hluboký a potravou oplývající může produkovat cejny, nad kterými zaplesá srdce rybáře.
Nikdo nemůže tvrdit, že ulovit velkého cejna v malé vodě není možné. Možné to jistě je, ale úlovky více kusů jsou nepravděpodobné. Dobré šance poskytují spíše větší vody a řeky. Je-li o některém revíru známo, že se v něm loví větší cejni než jinde, věřme, že jsme právě našli místo, kterému se vyplatí věnovat trochu času.
Štěstí přeje připraveným. Nám tedy nezbývá než se také připravit, a to nejen materiálně ale i psychicky. Budeme se muset obrnit především trpělivostí. Důkladná příprava se vždy vyplatí! Podívejme se například na kapraře. Kapry dnes loví kdekdo, ale jen někteří lovci a týmy se dokážou dostat nad hranici 15 kg.
Čím to? Příprava, trpělivost, specializace!!!
Dejme tomu, že máme v dosahu revír, který příliš dobře neznáme, ale zprávy jsou pozitivní. Nebuďme liknaví a co nejdříve začněme s vlastním průzkumem. Nikdy není na škodu poptat se nejdříve mezi místními rybáři. Budou nás zajímat nejen úlovky, ale i zjištění hloubkových poměrů pro nás bude velmi cenné a ušetří nám spoustu času. Ne každá informace bude ovšem seriózní. Mnoho chlubílků a radílků se potlouká po březích. Ti rádi přehánějí. Podle možností si hloubku ověřujeme a snažíme se zjistit složení dna. To nám napoví, kde by se mohla nacházet cejní kuchyně, a kudy cejni pouze za potravou cestují.
Nejvhodnější dobou k lovu velkých cejnů jsou jarní měsíce. Období před třením - duben, květen - přináší hojnost úlovků. Pokud se nám v tuto dobu podaří najít místa, kde se cejni shromažďují nebo protahují, je úspěch zaručen v kteroukoli denní dobu. Z hlediska etického však nemůže být opravdový sportovní rybář při takovém lovu sám se sebou spokojen. Jsou-li ulovené ryby vráceny bez poškození vodě, pak je vše v pořádku. Velký cejn ulovený v pozdějších měsících je daleko více ceněn.
Nezkušení lovci cejnů by neměli začínat s lovem v chladných a nepříznivých měsících. Z jasného neúspěchu se nenaučí nic. Není z čeho se poučit a vyvozovat závěry. Nejlépe se naučíme cejny lovit, když zahájíme lov v období dobrého braní a s postupným slábnutím cejní aktivity se snažíme přizpůsobit svou techniku a taktiku tak, abychom dosahovali vždy co nejlepších výsledků.
Zkušenosti kolegů, které najdeme na stránkách rybářských časopisů, se také hodí. Přinejmenším nebudeme pracně vymýšlet věci dávno vymyšlené. Tak se dostaneme zase rychleji o krok dál.
Lov feederem se při lovu cejnů osvědčil a v některých případech zcela zastínil plavačkové metody, a to jak na stojatých tak tekoucích vodách. Je to také tím, že větší cejni vyjížděli za potravou až v době, kdy na splávky nebylo vidět. S feederovým prutem po menší úpravě (za použití chemického světla) můžeme lovit i za absolutní tmy. Velcí cejni jsou starší, zkušené a opatrné ryby. Často se krmí v noci. Někdy je zastihneme na jejich pastvištích i brzy zrána ještě před východem slunce. V tu dobu se hejno cítí bezpečně i v místech, kde se hladina sotva přelévá přes jejich tmavé hřbety. Ve dne máme lepší vyhlídky na podstatně hlubších místech. Táhlé, zatopené prudší svahy s nepříliš zarostlým měkkým dnem cejnům vyhovují. Jejich přítomnost prozradí jemné bublinky plynu stoupající k hladině, které uvolňují cejni při sběru potravy. Podle nich můžeme určit, jak je hejno velké a kterým směrem se pohybuje. Při troše cviku rozeznáme cejny od kaprů naprosto bezpečně.
Zastihneme-li cejny, jak se sluní při hladině, je marné cokoli jim nabízet. Jsou úplně neteční. K záběru se nedají zlákat ani nejvybranějšími lahůdkami, ani když jsou nabízeny přímo mistrovským způsobem. V případě, že máme vytipovánu lokalitu, alespoň částečně zmapováno dno a pohyb cejních hejn, můžeme započít s přípravou svého lovného místa. Vždy se osvědčuje vnadit alespoň tři dny předem. Kvalitní vnadicí směs s drobným partiklem nám pomůže hejno putující za potravou zadržet. Je vzrušující vidět, jak se bublinky pomalu přibližují a nakonec vycházejí přímo z krmeného místa. Pak je jen otázkou času, kdy přijde záběr.
Na takové vodě je důležité zbavit se záběrů malých ryb. Jejich zdolávání ruší okolí a záběrů od velkých cejnů se dočkáme jen stěží. Krmnou dávku tedy tvoří dvě hrsti vařené kukuřice a kousky brambor s hrstí vařených krup. Hlubší místo s tišinou a malým vracákem se jeví jako ideální. Cejni se drží v největší hloubce a občas vyjíždějí na rozhraní docela rychlého proudu. Potravu ale sbírají téměř výlučně v naplavenině vytvořené vracákem. Občasné zalesknutí širokých těl a pozice s ocasem nahoru tomu nasvědčují. Čím pokročilejší je noční čas, tím ochotněji cejni vyjíždějí na mělčinu. Tam přehrabují jemnou naplaveninu.
Nejčastěji používanou montáží je páternoster se zátěží na kratším bočním přívěsu. Délku návazce řídíme intenzitou záběrů. Za standardní délku při lovu cejnů můžeme považovat 45 - 70 cm. Jsou-li cejni zaseknuti příliš hluboko, délku raději zkraťme.
Záběry jsou velmi opatrné, a tak se stavá výběr správné zátěže klíčovým bodem lovu. Zátěž musí především umožnit pohodlné a přesné nahození na vyhlédnuté místo, nástrahu dopravit na dno a tam ji spolehlivě držet v proudu, avšak musí být právě jen tak těžká, aby ji proud nepřemísťoval. Velké kotvící olovo cejn okamžitě odhalí. V tekoucí vodě jsou vždy výhodné ploché zátěže. Tam, kde patnáctigramovou kuličku tlačí proud, desetigramová plochá zátěž leží naprosto spolehlivě.
V našem případě jsme ovšem použijeme zátěže mnohem lehčí (3 - 7 g). Proud působící na vlasec při záběru vlastně zátěž ještě nadlehčí, a tak získává montáž na jemnosti. A to je to, co potřebujeme. Přes den nastražíme dvě zrnka kukuřice na háček velikosti 6. V noci umístíme nástrahy mimo háček. Sledovat špičku feederu s nalepeným chemickým světélkem ve tmě je dosti obtížné a může docházet k matoucím jevům. Záběry na nástrahu, umístěnou mimo háček, jsou tak zřetelné, že zaseky budou úspěšné.
Při nočním chytání si vypomůžeme elektronickým signalizačním zařízením. Je to jednoduché, ale proveditelné pouze v případě, že lovíme s prutem v horizontální poloze směrem po proudu. Před špičku prutu instalujeme elektronický hlásič, umístěný na tyči tak, aby jím procházel vlasec nahozené sestavy. Při záběru pak máme akustický i optický signál o záběru, na který okamžitě reagujeme. Uplatní se ovšem pouze signalizátory spolehlivé a citlivé. Zvukový signál ztišíme na minimum.

Lov lososů