— Sumec velký Informace —
Sumec velký
Sumec velký (Silurus glanis; Linné, 1758) z čeledi sumcovitých je vedle jeseterovitých ryb největší sladkovodní rybou v Evropě. Sumec je sportovními rybáři velice vyhledávanou, byť obtížně ulovitelnou rybou, u které je nejmenší lovná míra stanovena zákonem. Je to noční dravec.
Popis
Široká nízká hlava přechází nenápadně v protáhlé tělo, kryté slizkou kůží bez šupin. Rozeklaná tlama je vybavena dvěma dlouhými chrupavčitými vousy v horní čelisti a čtyřmi kratšími v čelisti dolní. Slouží jako chemoreceptory a jsou v nich chuťové buňky. Nahrazuje špatně vyvinutý zrak. Velmi silné čelisti jsou vybaveny velkým množstvím drobných zubů, které jsou skloněny dovnitř tlamy a fungují jako struhadlo. Ocasní část těla je dlouhá a zploštělá. Široká ústa mají ozubenou spodní i horní čelist. Nad horní čelistí jsou umístěny dva dlouhé vousy, pod spodní čelistí jsou dva páry menších vousků. Oči jsou velmi malé. Celkový tvar těla je na první pohled podobný žabímu pulci. Hřbetní ploutev je malá a bez tvrdých paprsků, řitní ploutev je naopak velmi široká, ocasní ploutev je zaokrouhlená. Základní zbarvení těla je olivově zelené až modrošedé, na hřbetě tmavé, na bocích je zřetelné mramorování, břicho je světle šedé až bílé a skvrnité. Ojediněle se můžeme setkat i s bíle zbarvenými jedinci (tzv. albíny). Tito albíni se těší mezi sportovními rybáři vysoké úctě, mnozí mají jména, a zpravidla se vracejí zpět do vody.
Výskyt
Ideální jsou velké toky s pomalým proudem nebo nádrže se stojatou vodou, bahnité dno s bujnou vegetací a podvodními překážkami, protože sumec se zdržuje při dně, kde vyhledává členitý povrch s úkryty. Zeměpisně se vyskytuje v horních částech povodí řek Rýn a Labe a dále ve vodách východní části Evropy, patřících k úmořím Baltského a Černého moře a Kaspického jezera. V České republice pak v dolních tocích řek, ve slepých ramenech, rybnících atd. Nejlépe v teplejších oblastech (jde o teplomilnou rybu, v zimě upadá do zimního spánku). V České republice je loven převážně na velkých nádržích jako je např. tradičně Vranov nad Dyjí, Nové mlýny, Slapy, Orlík, Lipno etc.
Život
Patří k rybám dlouhověkým. Dožívá se běžně věku 20-40 let. V příznivých podmínkách (dostatek potravy, teplá voda) roste velmi rychle. V chladných vodách je jeho růst pomalejší. V prvním roce života dorůstá 10-18 cm, v pátém roce 55-75 cm, v desátém roce 85-120 cm, v patnáctém roce 120-170 cm, ve dvacátém roce 150-200 cm. Jeho váhové přírůstky činí 1-3 kg ročně. Sumec velký je dnes jedinou naší rybou, která může dosáhnout hmotnosti 100 kg a více. Pohlavně dospívá ve stáří 3-5 let, samice v průměru o rok později než samci. Tření probíhá podle oblasti od května do srpna (teplota vody by měla být 18-22 °C). Samice vypouští 20 000 - 30 000 jiker na kilogram živé hmotnosti a lepí je na rostlinný podklad. Po výtěru samec obvykle jikry hlídá. Ztráty jsou velké, proto se provádí umělý výtěr sumců. Vývoj oplozených jiker trvá 2-3 dny. Vykulený plůdek se zdržuje v úkrytech.
Potrava
Sumec se živí různou potravou, jejíž složení se mění v průběhu jeho věku. Mladší jedinci se živí zooplanktonem. Dospělý jedinec filtruje bahno, aby z něho dostal mikroskopické bezobratlé živočichy, chytá červy, obojživelníky, plazy, měkkýše, korýše, z ryb hlavně líny a kapry, vodní savce a dokonce i drobné vodní ptáky (např. kachny).
Lov
Lov sumce je velice obtížný. Právě proto je mezi rybáři tolik oblíben. Nejlepší je tmavá dusná noc před bouřkou, kdy je ve vzduchu cítit déšť. Naprosto nevhodná je jasná a chladná noc. Důležité je sumce nejprve najít. V nočních hodinách ho prozradí nezaměnitelné hlasité tlučení (vzniká při lovu rybek). Sumec je ryba stanovištní. Pokud se prozradí v určitém místě, bude v okolí zhruba 100 metrů lovit i v dalších nocích. Sumce lze při dně ulovit za soumraku a ranním svítání, kdy vyráží na lov respektive se z něj naopak vrací do úkrytu (potopený strom, husté rostliny, balvany). Většinou se loví tzv. na káču, boku, drop shop a přívlač. Zkušení rybáři používají také osvědčenou vábničku, jejíž zvuk má napodobit "pukání" sumce při lovu potravy (podle jiných údajů skoky žab do vody). Nástraha se klade vždy těsně pod hladinu. Nástrahou je obvykle větší živá rybka (např. cejn, lín, plotice (tzv. plevelná ryba); jednoduchý háček pod hřbetní ploutev a trojhák se nechá viset podél boku), někdy sumec zabere také na mrtvou rybku nebo na chuchvalec rousnic. Předpokladem úspěchu je ale chování na břehu. Sumec je nesmírně plachý. Zaplaší ho hluk i světlo. Pokud sumec zabere, snaží se urychleně schovat zpět na dno svého úkrytu. Tento únik je třeba co nejvíce brzdit a sumce unavit. Jeho zdolávání je fyzicky velice náročné a zabere vždy dlouhý čas, někdy je nutné k jeho vytažení na břeh použít vylovovací hák (gaf).
Význam
Vysoká je jeho sportovně rybářská hodnota a uplatňuje se též jeho tzv. biomeliorační funkce - omezování a zhodnocování přemnožených druhů ryb. V poslední době je pozorován jeho populační nárůst "pravděpodobně nárůstem teplot" a to začíná způsobovat i opačný problém. Sumec se pak stává nežádoucím dravcem, který dokáže naprosto zdecimovat ostatní populace ryb. Ke konzumaci jsou nejchutnější mladší sumci do 15 kg, nad tuto hodnotu bývá maso příliš tučné tedy méně chutné a tíže stravitelné. Jeho jikry jsou podle některých údajů jedovaté.